V dubnu letošního roku mne oslovila organizace tělesně postižených občanů Život naplno a bez bariér z.s. Požádali mne, vzhledem k jejich obavám, že po snížené valorizaci důchodů nebudou mít ani na potřebné léky nebo kompenzační pomůcky, či další potřebné věci, abych jejich jménem podal Ústavní stížnost na zákon č. 71/2023 Sb. (zákon, kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Nebudu čtenáře zatěžovat ústavněprávní argumentací z více než 20 stran textu, jen mi dovolte, abych vás seznámil se stručným závěrem a návrhem, který byl podán a obdržel č.j. Pl.ÚS 33/23.

Argumentace vlády a vládní většiny v Poslanecké sněmovně, že nárok příjemců důchodu na provedení mimořádné valorizace a povinnost vlády ve smyslu § 67 odst. 16 zákona č. 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, vzniká až vydáním nařízení vlády, je nejen vadná, ale zejména zjevně rozporná jak s ústavní úpravou, tak se smyslem citovaného ustanovení zákona, které je v tomto směru velmi konkrétní, ale také s v podstatě třicetiletou setrvalou judikaturou Ústavního soudu.

Závěrem tedy lze krátce konstatovat, že 31 1. 2023 ze zákona vznikl právní nárok na valorizaci důchodů, protože míra inflace cca třikrát překročila hraniční mez 5 %, a tím byla naplněna podmínka zcela legitimního očekávání všech, kteří mají nárok na důchod, na jeho zvýšení podle zákona. Vláda protiústavním způsobem překročila svou pravomoc a namísto toho, aby vydala prováděcí právní předpis, jak jí ukládá zákon, postavila se do role nikoli realizátora zákona, ale do role zákonodárce a pokusila v rozporu jak s dělbou moci, tak s ústavou a zákony zmařit účel zák. č. 155/1995 Sb. jeho novelizací. Návrh novely prosazovala navíc způsoby v rozporu s ústavními a procesními pravidly, jejich brutálním pošlapáním, porušováním a obcházením. Napadená ustanovení zákona č. 71/2023 Sb. mají z hlediska ustanovení ústavního pořádku nepřípustně retroaktivní charakter a odebrala příjemcům důchodů již nabytá práva. Tím došlo k nepřípustnému porušení ústavního pořádku.

Z toho potom vyplynul jasný návrh na rozhodnutí Ústavního soudu, který jsem za navrhovatele formuloval takto:

Na základě všech výše uvedených důvodů navrhovatelé žádají Ústavní soud, aby vydal tento nález:

Ustanovení § 67ca zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ustanovení § 8a zákona č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu a ustanovení § 2a zákona č. 357/2005 Sb., o ocenění účastníků národního odboje za vznik a osvobození Československa a některých pozůstalých po nich, o zvláštním příspěvku k důchodu některým osobám, o jednorázové peněžní částce některým účastníkům národního boje za osvobození v letech 1939 až 1945 a o změně některých zákonů, se ruší dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů.

Zároveň jsem přidal procesní návrh, tedy požádal vážené soudce Ústavního soudu, aby jednali bez zbytečného odkladu a zařadili návrh na projednání co nejdříve:

Navrhovatelé s ohledem na závažnost věci, její celospolečenský dopad a zájem na obnovení ústavnosti a právní jistoty všech dotčených žádají, aby se Ústavní soud ve smyslu § 39 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, usnesl na tom, že věc je naléhavá, a tento jimi předložený návrh projednal přednostně, mimo pořadí návrhů, v němž mu došly.