Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, členové vlády, paní a pánové.

Dovolte mi, abych rozdělil své vystoupení do tří poměrně jednoduchých částí.

První část je otázka pravidel a v podstatě mám štěstí, že hovořím po předsedovi KDU-ČSL, protože on se tady pravidla odvolával. Zásadním ústavním pravidlem v České republice, a nikoliv tradičním, ale psaným pravidlem, je Ústava České republiky. A ta říká v článku 5, že náš politický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran.

K tomu článku 9. Je jasně stanoveno, že výkladem právních norem nelze oprávnit, odstranit nebo ohrožení základních (?) pravidel demokratického státu. A potom platí pravidlo, které je podle mého soudu důležité a které nechtějí uznat ti, kteří musí mít ve svém názvu "demokratické", ať už je to název politické strany, nebo ti, kteří o demokracii mluví, ale demokracii si představují jako souhlas s jejich názorem. A to je článek 21 Listiny základních práv a svobod, kde se v odstavci 4 hovoří, že občané mají za rovných podmínek přístup k voleným a jiným veřejným funkcím. To si myslím, že je docela zásadní věc. Jestliže v parlamentních volbách do této Sněmovny vstoupilo devět politických stran, tak všech devět politických stran má právo jednat o jakémkoli vytvoření politického režimu tohoto státu, protože to je ona svobodná soutěž politických stran. Ale někteří říkají, že není možné, aby ten, kdo je v určité politické straně, se na té správě státu podílel. Tvrdí to od roku 1990 a změna těch pravidel je poměrně složitá, protože ne všichni mají právo se na té správě podílet, protože někteří to z úzkých politických stranických důvodů prostě odmítají a zaklínají se demokracií, zaklínají se tím, že to přece není možné, když to nejsou oni, aby to byl někdo jiný. Je to jejich svaté právo to říkat, akorát si o nich občané pomyslí své, když si uvědomí obsah článku 21 odstavec 4 Listiny základních práv a svobod, který snad platí pro všechny občany České republiky, a to nemluvím o mezinárodním paktu nebo o Evropské úmluvě o lidských právech.

Druhá věc, ke které bych se chtěl obrátit, je otázka programová. Četl jsem řadu příspěvků, a dokonce i dnes jsem si vyslechl, že se tady o programu nemluvilo. Já s tím zásadně nesouhlasím. Dovolte mi, abych si ponechal tento názor a nevyvracel názor pana předsedy Fialy s tím, že se o programu nejednalo. O programu se jednalo a velmi vážně. Jednalo se o tom, že je potřeba změnit. To, co se tady dělo, že je potřeba změnit, tu divokou privatizaci, že je potřeba změnit ten korupční charakter veřejných zakázek, který tady byl zaveden v 90. letech, že je potřeba změnit to, co se tady v tomto státě dělo. A o tom nikdo nepochybuje. Na základě toho dlouhou dobu Komunistická strana Čech a Moravy představovala a dokonce v roce 2013 se stala nejsilnější opoziční politickou stranou, že otázku revize toho, co se tady v privatizaci dělo, si převzaly další politické strany, je jenom správné. Já to vůbec nezpochybňuji, protože to je opravdu potřeba. Já si pamatuji tu debatu v roce 2010, 2011 v té vládě Petra Nečase, ve které byly tzv. Věci veřejné, které se potom rozpadly na jiné politické subjekty, a pamatuji si i na výrok bývalého ministra vlád z 90. let a známého pražského advokáta, který mi napsal docela překvapivě e-mail, že při jednání o vyslovení důvěry vládě Petra Nečase mi musí dát za pravdu v řadě věcí, když jsem tehdy odmítal dát důvěru takové vládě, byť měla zajištěnou obrovskou většinu tím, jak uzavřela koalici.

To jsou ty důvody, které mě vedou k tomu, že tentokrát nejen já, ale i poslanci klubu KSČM mohou dát důvěru menšinové vládě Andreje Babiše, Jana Hamáčka, tedy hnutí ANO 2011 a sociální demokracii, protože tato vláda svým programovým prohlášením dělá alespoň krok ke změně, který je tady nanejvýš potřebný a který si vynutili voliči ve volbách v loňském roce. Ano, jednání trvalo velmi dlouho, ale proč vlastně vyhrálo hnutí ANO? Proč se sem dostaly další politické subjekty a proč už lidé mají dost toho, že někdo mluví o demokracii, a přitom mluví o tom, že musíme souhlasit s jeho názorem. No protože rozdíl této vlády, a já nemluvím o těch sedmi prioritách, které KSČM má v tom vládním prohlášení. Myslím si, že projev pana premiéra byl dostatečně dlouhý na to, abyste si uvědomili, že kromě těch sedmi priorit je tam řada věcí, se kterými KSČM nemusí souhlasit a nebude je podporovat. Ale proč je tady důvod, abychom podpořili takovou vládu? No protože tam není naprosto nulová komunikace s odbory a opozicí, ignorování a přehlížení názorů. To opravdu není. Tato vláda se poctivě snažila jednat o tom programu. A že se to některým líbilo nebo nelíbilo, to už je otázka zase suverenity jednotlivých politických stran.

Dosavadní kroky nevedly k tomu, že by se zhoršily podmínky obyvatel České republiky. Na rozdíl od tehdejší vlády, a už bylo po krizi. Není pravda to, co tady říkal kolega Kalousek, že to bylo v době hluboké krize. Ta přece byla prohlubována právě kroky té vlády po roce 2010, kdy se dál škrtila ekonomika, ale tato vláda něco takového nedělá. Nejenže valorizuje důchody, jedná o růstu minimální mzdy, kdežto tenkrát ta vláda tím škrtícím programem přece přivedla Českou republiku do další hluboké krize, která trvala mnohem déle než v sousedním Německu nebo Rakousku. Životní úroveň se zvyšuje na rozdíl od té vlády, které jsme tenkrát důvěru nedávali. To je ten rozdíl.

Tady neustále upozorňují ti, kteří nejednali o vytvoření koalice, a mohla, ODS jistě mohla jednat o vytvoření většinové koalice, protože počty poslanců po volbách by dávaly většinu s hnutím ANO, ale ODS přece tenkrát na sněmu prohlásila, že je symbolem korupce. To jsou slova bývalého premiéra a předsedy ODS Petra Nečase. A opravdu to tak bylo. Byla to vláda s největším počtem korupčních skandálů a nikdo se ani nedivil, dokonce ani novináři o tom nepsali, jak byli loajální k tehdejší vládě.

O tom, jestli byly, nebo nebyly tehdy respektovány požadavky odborů, o tom nebylo ani řeči! Tady nebyla otázka, jestli v tu dobu, nebo v onu dobu. Tady byly více než stotisícové demonstrace, ale vláda na to nereagovala nijak. Taková demonstrace, která by znamenala odpor občanů proti tomu, že vláda jim bere všechny jistoty, tady přeci není. Když tak se vyvolají demonstrace pomocí neziskových organizací, které upozorňují na to, že má tady někdo jiný názor než ti, kteří stojí na ulici. Já přeci nezpochybňuji ničí názor, který vyslovuje při pokojné demonstraci, ale troufám si říct, že i já mám právo si zachovat vlastní názor a vlastní postup. Je to o suverenitě, integritě vlastní osoby.

Pokud jde o kritiku, kterou tady přednesl prezident republiky, já s ní souhlasím, že je tam málo investic. Na tom jsme se nedohodli. Ale na druhou stranu, když to porovnám s tou vládou, o které tady mluvím a o tom svém tehdejším vystoupení o vyslovení důvěry vládě Petra Nečase, tak tam opravdu ty základní investice, které vedou k rozvoji, jsou, ale tenkrát tam nebyly vůbec a my jsme se opravdu propadali. A hluboko jsme se propadali. Podvazovala se dokonce i spotřeba domácností. Nebyla žádná podpora exportu. Kde jsme se to mohli ocitnout? My jsme opravdu měli obrovské zpoždění. A to už nemluvím o tom, jak se tehdejší vláda zachovala ke zdravotnímu pojištění, solidárním přirážkám apod. To přeci jsme museli odstraňovat. To byly první kroky, které tady musela dělat už vláda po roce 2014, a ještě jsme neodstranili všechny ty věci, které tady tyto vlády napáchaly. A opravdu to bylo na úkor většiny občanů ČR, ale zato bohatí bankéři za hranicemi tohoto státu bohatli ještě více a vývoz kapitálu nebyl ničím regulován. Přitom v sousedních státech to už dávno bylo. Dokonce i pravicoví politici v sousedním Německu včetně Angely Merkelové už přicházeli se zdaněním bankovních operací. Typicky řeknete levicový postup. Ne, navrhovala to CDU. Proč? Protože přeci bylo třeba vyjít z krize. Tady se děl pravý opak!

Tato vláda neruší, ani výrazně neomezuje sociální dávky. Nesnaží se prosadit protipopulační opatření, jako bylo rušení porodného, snižování rodičovského příspěvku, horší dostupnost mateřských škol. To všechno se tady muselo odstraňovat. Neúnosné bylo zvyšování obou sazeb DPH. I když je to málo, alespoň tam tato vláda našla nějaké řešení a doufám, že najde i jinde. My jsme se neshodli s hnutím ANO, ani se sociální demokracií na změně daňového systému, a přesto trvám na tom, že to bude jednou potřeba, a možná, že to bude i v tomto volebním období, abychom zabezpečili další příjmy státního rozpočtu. Odmítání daňové progrese totiž není věcí, která by měla být něčím, co je nemyslitelné. Přitom když se podíváme na takové státy, jako je Japonsko, tam daňová progrese je mnohem vyšší, než je v řadě evropských států, a tento stát přeci vůbec nemá levicovou vládu, ale naopak přesně rozlišuje, kolik kdo má, jaký podnikatel, v jaké je kategorii a kolik má zaplatit na provoz státu, protože jeho provozu využívá.

A mohl bych pokračovat. Musím říct, že existuje mnohem více důvodů, pro které KSČM podpoří vznik této vlády a bude její existenci tolerovat, protože to dává záruku dalšího ekonomického růstu ČR, dalšího růstu spotřeby domácností, dává možnosti, aby český export byl dál trvalým motorem české ekonomiky. My jsme exportní země, a pokud se chceme dostat do první desítky, jak tady říkal pan premiér ve svém úvodním slově, tak opravdu musíme dál bojovat o každý trh v celém světě ve všech více než 200 státech OSN. To není otázka jednostranné orientace na EU. A přitom víme, že trh EU je pro nás zásadní. Ale přesto abychom se připravovali na tu krizi, jak tady o ni hovořil například Miroslav Kalousek, tak musíme hledat další perspektivy v dalších zemích, které je potřeba najít. A to není tím, že bychom si snad omezili naše vztahy se sousedními zeměmi v Evropě. To je o tom, že přeci musíme být připraveni, jestli chceme mít rovnoprávné postavení, jestli chceme mít dobrá výchozí postavení pro naše exportéry, tak přeci musíme jednat i s dalšími státy, než je jenom EU. Přeci každý, kdo uvažuje o svých příštích krocích a vidí dál než do zítřka, tak přeci diverzifikuje své možnosti, rozloží ty možnosti tak, aby je mohl využít. Ale to ty minulé vlády nedělaly a tato vláda to nejen slibuje, ale praktickými kroky to, i když byla předchozí vláda v demisi, alespoň zkraje učinila.

My jsme zvažovali při tom jednání základní priority. Základní prioritou byl nejen růst minimální mzdy a její trvalý program v tom čtyřletém období, trvalá valorizace důchodů, ale zejména to byla otázka našich přírodních zdrojů a jejich využívání. Já když se podívám - mimo jiné v té vládě v roce 2010 seděl ten na Ministerstvu životního prostředí, který zavinil onu lithiovou kalamitu v roce 2017. Přeci to právo průzkumu podepsal pan ministr Drobil za ODS, kterého ODS musela za půl roku vyhodit z té funkce. Asi věděla proč. A tam vznikl ten problém, který tady vybublal v roce 2017. Takhle to bylo. Tak si to připomeňme, abychom věděli, k jaké změně dochází. To je změna, kterou vyvolali voliči svými hlasy, nikoliv že by povolali zpátky ty politické strany, které tady ty krize zavinily. A proto se KSČM rozhodla, že bude jednat s vítězem voleb a bude podporovat to, aby došlo k té změně, kterou si občané přejí.

Ano, někdo říká, že to je náš tah k moci. Každý má právo se podílet na správně státu. Jestli chcete, já vám znovu přečtu ten článek 21 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. A proč bychom tedy my neměli mít právo ovlivňovat chod tohoto státu? Pokud myslíte, že to je v rozporu s těmi principy, tak já vás ubezpečuji, že tomu tak není. Nikdo vám nebere právo podílet se na správě státu a KSČM nikomu nedovolí, aby jí v tom bylo bráněno. My jsme suverénní politická strana, která se stala trvalou součástí české politické scény. Jsme na to hrdí, protože za námi nejsou korupční skandály, za námi nejsou žádní kostlivci ve skříních z doby privatizace, ale máme za sebou čistý štít fungování 28 let v československé a české společnosti od svého vzniku od února 1990, resp. od listopadu, kdy nás po dlouhém váhání Ministerstvo vnitra tehdejší České a Slovenské Federativní Republiky registrovalo. Každý má svou historii. I vy máte svou historii a každý si ji píšete. Tak si ji buď pište jako demokraté a respektujte, že občané dali hlas i KSČM, a náš hlas je stejně silný jako váš. Rozdíl je v tom jenom, kolik je poslanců jednotlivých politických stran. A tady musím říct, ano, hnutí ANO vyhrálo, má tedy právo sestavit vládu a my máme právo říct, jestli tu vládu podpoříme, nebo nepodpoříme. A my ji budeme podporovat, protože slibuje změnu, která je pro český stát potřebná.

Děkuji vám.