Na téma odpovědnosti ústavních činitelů jsem četl spoustu názorů, jak právně podložených, tak amatérských. Nejčastěji to však byly názory spíše populistické, novinářsky manipulující nebo zpochybňující, případně výzvy k defenestraci či hození do vody. Opravdová odpověď se hledá těžko, ale je nutná, protože jde vždy o zásadní otázku politického režimu. Tedy jde o to, jak jsou odpovědní suverénnímu lidu ti, kteří tvoří ústavní instituce, které ať chceme nebo nechceme, mají vliv na náš život od narození do smrti.

Nechci se dnes věnovat novinářsky oblíbeným pomluvám práce Poslanecké sněmovny nebo obecné kritice vlády. Přitom témat nabízí jak zákonodárci, tak exekutiva, ale třeba i soudy nespočet, že by to vydalo na román. Dnes jsem pro obsah dohod musel vybrat téma jednání mezi vládami ČR a Ukrajiny, vzhledem k tomu, že dohody, které byly uzavřeny, jsou výsledkem absolutního nerespektování našich mezinárodně právních závazků, a to jak bilaterálních, tak mnohostranných, včetně závazků v oblasti lidských práv, o kterých rádi někteří naši představitelé poučují jiné. Nevím, zda jde o pouhý amatérismus, nebo záměr, jehož obsah odmítám chápat, protože se příčí zdravému rozumu.

Dne 26. 8. 1993 podepsali V. Havel a B. Jelcin Smlouvu o přátelství a spolupráci s Ruskou federací, která je součástí našeho ústavního pořádku a je vyhlášena pod č. 99/1996 Sb. jako závazná mezinárodní smlouva a registrována podle čl. 102 u OSN. Žádnou obdobnou smlouvu s Ukrajinou nemáme, ač jsme ji mohli jako s jedním z nástupnických států SSSR uzavřít, stejně jako s RF, abychom nahradili překonanou smlouvu z 1970.

Když vezmu jednání Vlády ČR od roku 2022 a rozhodnutí, kterým se souborně říká "lex Ukrajina" a která zahrnují různé formy pomoci ve vojenské a ekonomické oblasti z peněz českých daňových poplatníků v řádu desítek miliard korun, až po jednání zástupců ukrajinské vlády nedávno u nás, tak musím konstatovat, že česká vláda své mezinárodně právně potvrzené závazky nejen neplní, ale přímo porušuje.

Zejména jde o porušení článků 3 až 7 smlouvy a iniciativy ve věci převodu výrob z českých zbrojovek na Ukrajinu (náboje a automatické pušky) nebo jednání o konfiskaci majetku smluvního partnera, tak to už je opravdu jednání v příkrém rozporu s mezinárodně právně zakotveným závazkem, a ještě ve spolupráci s cizí mocí. Myslím, že na takové jednání pamatuje i trestní zákoník.

Vzhledem k tomu, jak se vyjadřuje ministr zahraničí, tak pochybuji, že na rozpor s touto smlouvou vůbec upozornil. V případě, že tak učinil a premiér to přešel, tak to jen vyjadřuje jeho postavení ve vládě. Jak má potom mít občan České republiky právní vědomí na úrovni, aby chápal nesmyslné množství zákonů, jejich novel, vyhlášek a nařízení, když je denně konfrontován se skutečností, že na zákony a smlouvy se ve vládě nehledí. Vláda si asi myslí, že může beztrestně dělat cokoli. Doufám ale, že jen dočasně.