Nejprve mi dovolte, abych citoval wikipedii: RAND Corporation je prestižní americká výzkumná instituce (vznikla už v roce 1946), jejímž posláním je „hledat řešení důležitých společenských problémů, které napomohou společnostem po celém světě být bezpečnější, zdravější a více prosperující".

RAND Corporation se řadí mezi neziskové a ideologicky neutrální instituce, svou prestiž zakládá na objektivním a rigorózním výzkumu. Sídlí ve městě Santa Monica v Kalifornii v USA a další pobočky má ve Washingtonu D.C. (USA), Bruselu (Belgie), Cambridge (SpojenéKrálovství), Pittsburghu (USA), Bostonu (USA) a Canbeře (Austrálie). Zaměstnává přibližně dva tisíce výzkumníků, kteří mají nejčastěji vzdělání na doktorské (PhD.) úrovni. Tolik citace a nyní k podstatě věci.

A právě této věhlasné instituci, ve skutečnosti - jak je jasné ze zadání zakladatelů sloužící jako každá "správná" neziskovka zájmům globalistů - se stala taková docela nepříjemná věc. Řečeno spolu s nesmrtelným Cimrmanem... "Máme tu jeden takový nepěkný... ošklivá věc." Buď přímo z hlavní centrály v Santa Monice nebo z nějaké pobočky, to je v podstatě úplně jedno, dostal se na denní světlo dokument zcela mimořádné závažnosti, adresovaný Federální vládě Spojených států o chystané válce na Ukrajině, a to se všemi detaily. Čili - NATO vyprovokuje Rusko k invazi na Ukrajinu, vzápětí Rothschildův svět uvalí na Rusko drtivé sankce (uniklý dokument je přesně definuje), Rusko bude reagovat omezením dodávek zemního plynu především do Německa, o něhož jde hlavně, což zničí jeho ekonomiku. Ve finále z toho má profitovat americká ekonomika skrze posílený dolar a odliv evropského kapitálu do USA.

Onen dokument se stupněm utajení "Důvěrné", jehož pravost nelze zpochybnit, nese datum 25. ledna 2022, tzn. měsíc a den teprve před vstupem ruských ozbrojených sil na území Ukrajiny.

Že si nevymýšlím, dokládám citací z textu zmíněného dokumentu RAND CORPORATION, kde se mimo jiné uvádí:

Současný stav americké ekonomiky nenasvědčuje tomu, že by mohla fungovat bez finanční a materiální podpory z vnějších zdrojů. ... Hlavní překážkou je rostoucí nezávislost Německa. Ačkoli je stále zemí s omezenou suverenitou, již několik desetiletí důsledně směřuje ke zrušení těchto omezení a k tomu, aby se stalo plně nezávislým státem. ... Pokud jednoho dne Evropu opustíme, Německo a Francie budou mít dobrou šanci dosáhnout plného politického konsenzu. Pak se k ní za určitých podmínek mohou připojit Itálie a další země staré Evropy – především bývalí členové ESUO. Británie, která je v současné době mimo Evropskou unii, nebude schopna sama odolat tlaku francouzsko-německého dua.