Vážený pane předsedo, pane ministře.

Děkuji za doplnění, ale příliš jste mne neuklidnil. Za prvé vůbec nebylo smyslem mé interpelace tahat sem historické disentimenty. Opravdu ne. Mě šlo přece o současný reálný stav, o to jakým způsobem máte v tom napsaném slovu, jak jsem řekl, záměr. A ten záměr sleduje nikoliv tedy společné cvičení, ale - a to znovu opakuji - ten základní rozdíl mezi společným cvičením, a to je to samotné symbolické přidružení. Já chápu, že při překladu některých slov, která se používají, mohou lidé pod tím vnímat něco jiného. Ale na druhou stranu jsem neuspokojen vaší odpovědí proto, že říkáte, že jsme sice nepostupovali francouzským nebo holandským způsobem, ale že naše posílení je dáno našimi závazky k Severoatlantické alianci. Přitom je evidentní, že spor uvnitř aliance je i pro Českou republiku velmi relevantní.

Proti sobě stojí dva státy paktu NATO. Dnes v Iráku a Sýrii stojí proti sobě armáda Spojených států amerických a armáda Turecka. Už nejde jen o ten spor, který se tady v rámci paktu léta táhne a to je spor turecko-řecký, ale tentokrát jde o spor mnohem vyšší. Ten eskaluje tím, jakým způsobem přistupuje k Washingtonské smlouvě současný americký prezident.

V Evropě vznikají jasné debaty o tom, jestli se bude vytvářet takzvaná evropská armáda v souvislosti s tím, že Spojené státy americké říkají, že platí příliš mnoho a my platíme příliš málo a oni tedy nebudou zabezpečovat obranu Evropy. NATO ji skutečně nezajišťuje. Když se podíváme na rok 2015, tak je evidentní, že po výmluvách, že do ochrany Schengenského prostoru NATO nemáme zatahovat - potom bylo řečeno, že se tím má zabývat někdo jiný a že nepůjde o evropskou armádu, ale že půjde o posílení Frontexu.