Poslanecká sněmovna se od 27. 11. 2013 snaží mnoha schůzemi protlačit Senátní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů - sněmovní tisk 156, který ve své podstatě pro osoby v hmotné nouzi, které pobírají dávky nad 6 měsíců mění výši příspěvku na živobytí z částky životního minima, které je na základě rozhodnutí ministryně Marksové-Tominové za ČSSD,  zmraženo na částce z ledna roku 2012 tedy 3410,- Kč a nová dávka by měla být ve výši existenčního minima, ktrá je aktuálně rovněž stále ve výši 2200,- Kč měsíčně. Ti, kteří by vykonávali nucené práce, by navíc dostávali 40% rozdílu mezi životním minimem a existenčním minimem. Velmi motivační.
Tedy Senát schváli a Sněmovna projednává stejnou věc, kterou zrušil Ústavní soud v roce 2012.

Porušení zákazu nucených prací a některých dalších základních práv v důsledku podmínění nároku na podporu v nezaměstnanosti výkonem veřejné služby je věc uzavřená a Ústavním soudem rozhodnuta.

Senátoři ODS ve spolupráci s Poslaneckou sněmovnou nyní dostávají novelu tohoto zákona znovu po schválení Senátem do druhého čtení, po projednání s některými pozměňovacími návrhy jako bod č. 27 Návrhu pořadu 44. Schůze Poslanecké sněmovny, která se koná od 12. 4. 2016 od 14:00 hodin.  Bod se projednává pod názvem ”Senátní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů /sněmovní tisk 156/ - druhé čtení”

Vracíme se tedy v kruhu zpět před nález Ústavního soudu před 4 lety.

Projednávání je poněkud pozdržováno, protože se jedná o nepopulární krok, který poslancům před volbami nepomůže a k ničemu nevede a je v podstatě stejným řešením jako návrh, který zrušil Ústavní soud v roce 2012.

Opět mrhání penězi na platy poslanců za zbytečnou práci bez efektu.

Laicky řečeno – současní poslanci, z nichž mnozí sedí v parlamentu tzv. ”od školy po hrob” a nemají ani zdánlivou představu o realitě života občana, nemají dostatek fantazie, aby vymysleli účinný nástroj, který by řešil řešitelné problémy efektivním způsobem.

Co bude následkem případného schválení tohoto zákona? Buď opětovné napadení zákona u Ústavního soudu, nebo sociální nepokoje několika set tisíc českých občanů, kteří práci najít nemohou. Dojde tedy k porušení bezpečnostní stability státu, který je součástí EU a NATO a to v době, kdy vnímáme vnější bezpečnostní rizika ze všech stran.

Navíc snížení dávky na jídlo, oblečení, obuv, dopravu, hygienu, léky, čistící prostředky, telefon a další náklady života, mohou způsobit navýšení počtu sebevražd z dnešních 1700 osob na vyšší číslo, čímž Česká republika zcela jistě na svůj počet obyvatel dosáhne světového rekordu alespoň v něčem. Nebo k navýšení loupežných přepadení a krádeží.

Nechci žertovat na vážné téma. Naopak.

Je přece logické, že nikde na světě nelze dosáhnout nulové nezaměstnanosti. Příčin je hned několik. Jedna z nich je, že nejsou-li ve špatně placeném Česku dostatečně vysoké mzdy občanů, pak nejsou tržby v obchodech a tudíž není poptávka po zboží a výrobě, ale není ani na mzdy prodavačů, pracovníků výroby atd. Pokud tedy obchodník nemá tržby, potom nepotřebuje zaměstnance. A práce prostě není. Tudíž vláda může argumentovat jak chce tím, že změnou zákona motivuje lidi k práci, máme tu ale malý problém, že ta práce neexistuje, prostě není. Za další je logické, že mezi námi jsou lidé, např. kteří nejsou schopni akceptovat autority, nejsou schopni spolupracovat s kolektivem, nejsou schopni dodržovat jistá pravidla, ať již z jakýchkoliv důvodů. Osob postižených sociální fobií, nebo jinými problémy, je na světě hodně, stejnětak v ČR. K tomu připočtěme osoby nad 45 let, matky s dětmi, studenty bez praxe, osoby v exekuci, lidé bez znalosti jazyka, bez dostatečné kvalifikace – to jsou lidé, kteří mají velké problémy práci si najít.

Vlády a poslanci neustále vymýšlejí vymyšlené a neosvědčené a celá léta se točíme v kruhu. Efekt změny zákona, kterým se poslanci trápí 3 roky, bude takový,  jak jsem popsal výše – hladoví budou ještě hladovější. Otázkou je, jak se zachová zoufalá osoba, která nebude mít od státu ani na základní potřeby a zůstane zcela bez pomoci. Je pro poslance s platy kolem 70 000 Kč měsíčně těžko si představit vyjít s 3410,- Kč měsíčně, ne tak s 2200,- Kč. Těžko si dovedou představit jak se budou tito chudáci dopravovat na místo nucených prací, když budou mít měsíčně jen 2200,- Kč? Možná by na takovou práci byla dobrá i svačina. Má na ni osoba v hmotné nouzi z dávky 2200 Kč měsíčně na všechno? Čili uvažují poslanci, že nám tu budou pracovat lidé, kteří budou chodit na nucené práce pěšky a pracovat budou o hladu bez jídla?

To byla jedna stránka problému. Další věcí je již zmíněná absence fantazie, protože ve výčtu nucených prací vidím pouze úklid, úklid, úklid. Budeme mít tedy košťaty vyškrábané chodníky měst a budeme pozorovat své zoufalé sousedy v oranžových vestách s označením ”Město Brno” jak zametají listí, které rozfoukává vítr? A pak – kdo zaplatí těch 40% navíc za tyto nucené a zbytečné práce? Zase stát! Čili efekt? Nula až mínus. Vysvětlíte to člověku s představou o životní realitě českého senátora a poslance? O tom pochybuji. Ti netuší ani jak vypadá život prodavačky, policisty, učitele, nebo OSVČ.

Dalším problémem nucených prací je fakt, že aby člověk získal oněch 40% rozdílu mezi 3410,- Kč a 2200,- Kč, musí odpracovat jistý počet hodin. Tedy o to se mu krátí čas na případné vzdělávání, nebo hledání zaměstnání. Ti, kteří mohou pracovat ale nechtějí, ti si obstarají peníze jinak, třeba trestnou činností, která se logicky zvýší. Ti, kteří budou zoufale hledat práci tam, kde není, ji nenajdou, protože nebudou mít čas na rekvalifikace ani na hledání práce, protože budou mít nástup s koštětem na ulici. Opravdu geniální zákon z dílny kvalitně placených poslanců a senátorů České republiky.

Za celá léta nebyli schopni ani okopírovat například švédský systém, nebo vymyslet něco, co bude mít logiku a bude fungovat v zaběhlém systému. Jsme za celá léta zvyklí na to, že se vymyslí zákon, schválí a po nabytí účinnosti začne užívat a až teprve poté se zjistí 100 souvisejících a následných problémů, které tento zákon způsobil. A tak se novelizuje a mění a podávají se stížnosti k Ústavnímu soudu a život mnoha lidí i celého státu stojí na místě, ale poslancům přistane na účtu 70 000 korun každý měsíc. Podstata věci.

Poslanci vymysleli snížení sociálních dávek a zaměstnání pro nezaměstnané – úklid. Tečka.

Poslaneckou a senátorskou logikou = všichni lidé jsou stejní a všechny kraje mají stejné podmínky a tak jim napaříme stejné podmínky. Šest měsců bude marně shánět absolvent práv práci a místo toho, aby sháněl práci a doplnil si vzdělání, bude zametat ulice.

Jen tak mimochodem, žijeme v EU a velká část povolání vyžaduje znalost angličtiny. Což takhle dát si kurz angličtiny zdarma pro lidi na Úřadu práce? V žádném návrhu toto není, přitom by to mělo logiku, na rozdíl od návrhu snížení sociální dávky a zavedení nucench prací pro kohokoliv, kdo je nad 6 měsíců v hmotné nouzi.

Prostě chudým ubrat a samozřejmě jak je zvykem – sobě přidat. Přesně jak to proběhlo po nástupu Sobotkova, nebo spíše Babišova kabinetu – zvýšení platů soudců, poslanců a ministrů i vládních úředníků a stovek poradců na všech úrovních.

Chudým se tedy vezme 1200,-  korun měsíčně, ačkoliv od posledního navýšení dávky v hmotné nouzi – příspěvku na živobytí a tudíž životního minima, došlo před 4 lety a od té doby se ceny potravin, ale i jiných položek životních nákladů, například jízdní v MHD, zvýšilo o desítky procent.

Co tedy vyřeší senátní návrh projednávaný ve Sněmovně pod sněmovním tiskem č. 156?

Navíc něco, co již bylo zrušeno Ústavním soudem nálezem pod č.j. Pl.ÚS 1/12 ze dne 27. 11. 2012 437/2012 Sb. N 195/67 SbNU 333.

Místo rozumných návrhů slyším nápady typu ”vězení pro dlužníky” a ”veřejně prospěšné práce” které nikdo nepotřebuje a které vylučuje Ústava České republiky, ale zabývá se tím Poslanecká sněmovna znova a znova. Angličtina na Úřadech práce ale nebude. Nejsou peníze, protože se muselo přidat soudcům, kteří mají spoustu práce se statisíci exekučními příkazy na lidi bez práce anebo v zaměstnání, ale se mzdou, která nepokryje ani jídlo ani nájem jednotlivce. Lidé jsou často nuceni žít ve spolubydlení a mají najatou jen polovinu bytu s cizím člověkem, kterýý rovněž nemá na nájem celého bytu. To je Česká republika v roce 2016 – země v centru Evropy.

Příčina je jediná. Pokud si přečtu seznam senátorů a poslanců, pak zjistím, že několik čtyřletých volebních období tam sedí stále stejná jména – lidé odtrženi od života a pohybující se pouze v prostorách Sněmovny či Senátu. Plat mají jistý, živit se sami nemusí. Neví jaké problémy má řidič autobusu, lékař, OSVČ, pracující matka s dítětem, která nemůže sehnat mateřskou školku v dosahu bydliště a práce.

Efektivním řešením tedy bude nevolit strany, které nasadí na superpostupová místa svých kandidátek ta jména, která slýcháme ve zprávách z obou komor parlamentu již 25 let stále dokola, někteří však pouze pod jiným názvem politické strany.

Co na to vy, voliči?