Z praxe místopředsedy politické strany vím, že jak z veřejnosti tak ve vlastní straně získat a přesvědčit opravdu kvalitního člověka pro kandidaturu do Poslanecké sněmovny, ale i do jiných volených funkcí, je stále těžší.

Straníci i nezávislí, kteří mají úspěšný obchod, či lékařskou, nebo advokátní praxi, se zdráhají vstoupit do politiky s obavou poskvrnění jejich dobrého jména podnikatelského a odborného. Nikoliv naší stranou, ale obecně politikou a lidmi v ní.

A tento problém nemá jen naše strana. Do jakékoliv politické strany přicházejí často lidé, kteří zjevně nevyhovují předpokladům, nebo působí dojmem trojského koně jiné strany, nebo jde o člověka s představou vlastní schopnosti, avšak v praxi nepoužitelného jedince.

Slýchával jsem často, že do politiky se hrnou jen psychopati. Celkem bych s tím i souhlasil až na to „jen“. Určitě se najde i v naší straně řada kvalitních jedinců, kteří by zastali funkci poslance, ba i ministra, což se neliší jejich dosavadní praxi, např. majitele firmy, který řídí strukturovanou společnost a má na starosti řadu úseků s různými úkoly v rámci jedoho podniku. Myšlení těchto lidí je stejné s ministry vlády, kteří řídí ministerstvo a jeho útvary, či odbory a řídí práci týmu vedoucích těchto útvarů uvnitř úřadu a koordinuje činnost svého ministerstva s vládou.

O to víc mě překvapila Pirátská strana, kde bych asi těžko hledal někoho, kdo by byl schopen vést ministerstvo, pokud by na to došlo. Ale to se dá s úspěchem říci i o ODS a ČSSD, nenechejte se mýlit, že tam mají patent na rozum. Naopak, řada lidí je nepoužitelná a pokud by se straníci vybírali systémem, který se používá v praxi u výběru vrcholových manažerů privátních firem, neuspělo by tři čtvrtiny z celé politické reprezentace.

Že mám pravdu mi potvrzují každodenní fatální chyby ministrů, ale i poslanců a členů výborů Poslanecké sněmovny, kteří často neví, o čem je řeč a mnozí ani neznají jednací řád PS PČR.

Už vůbec zde nehovořím o znalosti poslanců, které jsou základní podmínkou úspěšné práce poslance. Rozhodně bych se nebil za schopnost všech z 200 poslanců naší Sněmovny, napsat návrh zákona s jeho veškerým příslušenstvím, včetně počáteční studie řešeného problému, důvodové zprávy a dopadů na různé mezinárodní dohody, dohody s EU, dopady na ekologii, na právní systém, korelaci s Ústavou ČR a ostatní vztahy navrhovaného zákona s navazujícími a existujícími právními úpravami.

Ztěží polovina Poslanecké sněmovny by dala dohromady věcný záměr v písemné podobě a vypracovala podklady pro návrh tak, aby byl akceptovatelný Sněmovnou a vůbec mohl být projednáván, což je třeba Okamurův problém. Napsat něco, čemu říkám zákon je jedna věc, aby to mělo náležitosti a navazovalo na systém právních norem a aby to naopak nemělo vedlejší účunky – užiji zde lékařský výraz -  to už je práce člověka, který má na to být poslancem. Napsat tzv. „návrh zákona, či změny zákona“, který ale nelze akceptovat pro absenci řady důležitých součástí, je věc druhá. Chlubit se tím, že někdo podal deset návrh a nebyly schváleny, to navenek zní dobře. Ovšem pokud někdo pouze mluví a „návrhy“ nadrápe jen pro formu, aby se vykázala činnost klubu a mohlo se argumentovat: „My jsem to navrhovali a oni nám to smetli“ pak nemá smysl živit takové poslance.

A tak si říkám, že ono to ani není o vysokoškolském vzdělání, či nějaké odbornosti, protože ta je jen jedna, ale projednávaných témat jsou z různých oborů stovky. Je to ale o schopnostech konkrétního člověka napsat návrh zákona, změny zákona a to je ta pravá práce poslance, která se koná ve výborech v druhém čtení. Tam se věci obhajují navrhovateli a konzultují se návrhy protistran. Čímž se dostáváme i do vyjednávacích schopností politika.

Napsat zákon, či novelu, umět si ho obhájit a projít s ním až do konce, je umění a schopnost, kterou nevidím u řady současných i minulých poslanců.

Vždyť součástí této práce je i přímý kontakt s lidmi, jichž se týká navrhovaný zákon, či změna stávajícího a kteří poslanci komunikují s „těmi venku“?  Mnozí sedí ve Sněmovně celá léta a nekomunikují s odbornou veřejností, degenerují v prostorách Poslanecké sněmovny po několik období a ztrácí zcela pojem o realitě života. Tam je čas na jejich obměnu. Ovšem za kvalitní jedince.

Pokud jde o voliče, jsou to lidé, kteří nemají čas sledovat politiku a zákony a řídí se výhradně akademickými tituly kandidátů a pěknými hesly před volbami a tím, koho vidí a slyší „pěkně mluvit“ v televizi“. Tečka. No ale uniká jim řada jiných osob, které se do vysílání nedostanou a nemají ani tituly, ale mají schopnost hravě zvládat politickou práci, která není běžně vidět v televizi, ale je nejdůležitější ve všem. Je to práce na tvorbě zákonů ve výborech a plénu Poslanecké sněmovny.

To je důvod, proč raději volím odmítnutí kandidáta, než za každou cenu zaplácat kandidátku kdekým, což je patrné u všech ostatních stran, nebo alespoň u těch viditelných.

Máme pak parlament hlasovačů, kteří sami nevykonají nic, nenavrhnou a nevypracují nic, protože toho prostě nejsou schopni a vůbec jim nejde o to, aby po poslaneckém volebním období si mohli sebejistě a oprávněně říci: „Tak tohle a tohle jsem napsal, prosadil, nebo pomohl sestavit a prohlasoval a tím jsem zlepšil jistou část života člověka, zvýšil kvalitu právních norem, kterými se řídí úplně vše, od dopravních předpisů, přes doručování zásilek, činnost soudů, fungování dopravy a podnikání, zdravotnictví, udělování občanstí, vzdělávání, živnostenské podnikání, školství, mzdy, obrana, bezpečnost, vodní hospodářství, atd.

Politická práce se týká naprosto všeho, co je kolem nás a proto klademe vysoké nároky na ty, kteří chtějí pracovat – úmysleně nepoužívám běžnější termín sedět – v Poslanecké sněmovně, nebo v Evropském parlamentu. A tak to bude.

Na kvalitě nynějších platných zákonů a časté potřebě novel, po zjistění, že jde o nesmysl již po půl roce, je jasně patrné, že nemáme kvalitní poslance a že je třeba se orientovat na strany, které je mají, ale nejsou denně na obrazovkách, protože nemají peníze, jako jejich vítězní oponenti, kteří se přes sponzoring do parlamentů dostanou a to je velká škoda nás všech a téma k zamyšlení celé české společnosti.