Ministři často překračují své kompetence. není žádnou výjimkou, že ministr řeší návrhy, které mu věcně nepřísluší s ohledem na jeho rezort.

K tomu dodávám citaci článku z Parlamentních listů ze dne 21.5.2019:

„Ministerstvo spravedlnosti již navrhlo řadu kroků, které mají zlepšit aktuální situaci v oblasti výživného. Ministryně spravedlnosti Marie Benešová dnes na její žádost přijala šéfku resortu práce a sociálních věcí Janu Maláčovou. Ministryně Benešová své vládní kolegyni připomněla, že končí meziresortní připomínkové řízení ke zmíněné novele, a požádala, aby resort práce podpořil materiál Ministerstva spravedlnosti.

Původně měla být novela předložena společně s MPSV v jednom balíčku s dalšími návrhy, které mají pomáhat rodinám a podpořit prevenci a řešení konfliktů mezi rodiči ohledně výchovy a výživy jejich dětí. Vzhledem k tomu, že příprava zákona o zálohovaném výživném časově prodloužila, rozhodlo se Ministerstvo spravedlnosti aktivně jednat a předložilo vlastní, již finálně vypracovanou novelu věnovanou čistě posílení vymáhání výživného samostatně.“

Tolik citace. Z textu jednoznačně vyplývá, že se nová ministryně začíná kompetenčně vměšovat do oblasti sociální a řeší návrh zákona, který spadá do kompetencí MPSV. Přitom ale sama ministryně spravedlnosti absolutně neřeší to, co jí ukládá zákon a logická kompetence a věcná příslušnost. Neřeší exekuce, které jsou plně v kompetenci právě Ministerstva spravedlnosti a ministr by měl věnovat svoji péči především svému resortu a nevměšovat se do kompetencí svých kolegů, pokud má v rámci jeho resortu až tak vážné nedodělky a nedostatky, že se díky exekučnímu systému v ČR blíží ekonomická katastrofa v důsledku dlouhodobě neřešeného problému exekučně půjčkového a vymahačského průmyslu v České republice.

K tomu dodávám několik postřehů z oblasti kompetencí ministra spravedlnosti.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky je ústředním orgánem státní správy v justiční oblasti. Ministerstvo bylo zřízeno zákonem č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky. Tento kompetenční zákon (ve znění pozdějších předpisů) vymezuje základní působnost ministerstva, další kompetence jsou zahrnuty v jednotlivých zákonech.

Ministerstvo spravedlnosti:

• je ústředním orgánem státní správy pro soudy, státní zastupitelství, probaci a mediaci a vězeňství (je nadřízeno Vězeňské službě České republiky, zajišťuje její telekomunikační síť)
• vystavuje právní posudky k úvěrovým a garančním dohodám, v nichž je smluvní stranou Česká republika
• zastupuje Českou republiku u Evropského soudu pro lidská práva při vyřizování stížností na porušení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a jejích Protokolů a Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a koordinuje provádění rozhodnutí příslušných mezinárodních orgánů
• řídí Institut pro kriminologii a sociální prevenci, Rejstřík trestů a Justiční akademii
• vede seznam rozhodců pro spotřebitelské spory

Ministr spravedlnosti vykonává přímou státní správu jako jednotlivá organizační složka státu.

Ministr spravedlnosti vykonává v rámci veřejné správy státní správu realizací výkonné moci státu a to na té nejvyšší ústřední úrovni.

Z funkčního hlediska má výkon státní správy výkonný, podzákonný a nařizovací charakter.

Úkolem ministra v rámci státní správy je provádění zákonů. Státní správa není pouze pasivní nebo neutrální činností, ale jejím obsahem je i činnost tvůrčího a iniciačního charakteru a podílí se tak  významně na tvorbě zákonů.

Je nutné vědět, že orgány státní správy vydávají normativní správní akty, kterými vyvíjí svou činnost, avšak tyto akty nemohou být v rozporu s platným právem.

Rozhodnout může jen ten orgán, který splňuje podmínku věcné, funkční a místní příslušnosti.

Pro ministerstvo spravedlnosti jsou tyto podmínky dány zákonem, který upravuje zákon č. 2/1969 Sb., Kompetenční zákon.

Věcná příslušnost je vyjádřením právního vztahu správního orgánu určitého stupně a druhu začleněného do hierarchického uspořádání soustavy veřejné správy k předmětu. 

Kompetence a působnost Ministerstva spravedlnosti ČR i specifické kompetence ministra pravedlnosti u nás tedy vyplývají z platné právní úpravy a to ze zákona č. 2/1969 Sb., O zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy tzv. Kompetenční zákon. 

Ministryně Benešová sice uvedla, že v rámci jednání vlády zmínila téma zastavování nezákonných exekucí a Ministerstvo spravedlnosti údajně v této souvislosti již upozornilo předsedy okresních a krajských soudů na judikaturu zabývající se problematikou zákonnosti rozhodčích doložek a rozhodčích nálezů a požádalo je, aby této palčivého otázce věnovali zvýšenou pozornost. 

To je z činnosti ministryně spravedlnosti vše. Soudci a soukromí exekutoři se k věci již však dávno vyjádřili ve smyslu, že dluhy zůstávají v původní výši i přes nepřípustnost exekucí, nařízených na základě rozhodnutí rozhodce na podkladě tzv. rozhodčí doložky. 

Tedy opět nekompetentní osoba řeší vše okolo, ale neví, co se děje v jejím vlastním oboru. 

Systematicky neřeší problém exekucí a předlužování od původu problémů a nezabraňuje problému logickou cestou, tedy znemožněním vzniku problému tamn, kde je skutečná původní příčina. Tedy ve faktu, že výkon spravedlnosti v oblasti exekucí je řešen komerčním způsobem a jde o obchod, nikoliv o základní funkci justice, jak je chápána v právních a demokratických státech, ne tak v České republice. 

Opět se neřeší prapůvod problému, který zapříčinil předlužení, zcela volný průběh lichvy, ignoraci trestného činu lichvy, neodpovědná a nekompetentní rozhodnutí soudů, které šmahem vydají usnesení i na základě falešného dokladu a neřeší jeho pravost, nevolají žalovaného k líčení a rozhodují za jeho zády, oznamují až exekuci, tedy dávno po ukončení nalézacího řízení, kdy povinný již nemá příležitost k uplatnění opravného prostředku. 

Toto je řada problémů, které má řešit resort spravedlnosti, který však řeší dávky a kompetence ministra práce a sociálních věcí. 

V zemi, kde nemáme ministra vnitra se však není čemu divit. V podstatě si každý ve vládě dělá co chce. 

Já osobně jsem věřil, že duo Benešová a Tejc bude zárukou kompetentního řešení velmi závažného tématu exekucí, který přerostl do sfér mafie a vliv miliardářské exekutorské lobby se bude odstraňovat celá léta a velmi opatrně a pomalu, nyní vidím, že ani Benešová zdaleka není tou pravou osobou, která zanese do justice spravedlnost a logiku. 

Překračování kompetencí a neplnění svých základních povinností mě přimělo k závěru, že na základě výše uvedených faktů jsem změnil názor a již nepodporuji ministryni Benešovou, protože ta ztratila moji důvěru a jako občan žádám demisi vlády Bureše, o jehož působení ve vládě se nebudu rozepisovat, abych zachoval téma, kterého jsem se chtěl dotknout a upozornit na hnijící justici a na další nekompetentní osobu, která dostala vedení ministertva, avšak nejeví ani omylem náznak jakékoliv nápravy toho, co se v této zemi v justici odehrálo od roku 2001 a co nemá ve světě obdoby a co ničí české občany, uvádí je do dluhů, které nejsou za života řešitelné. 

Ministr podle mých představ má řešit svoje věci, které mu ukládá zákon a ne ztěžovat život dlužníkům, které vyrobilo právě Ministerstvo spravedlnosti spolu s Ústavně právním výborem Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. 

Proto pevně stojím za okamžitou demisí vlády ČR a vypsáním nových parlamentních voleb. 

(převzato z Profilu)