Často čteme, nebo slyšíme, že politik je všemocný a občan s tím nic nenadělá. Ale je tomu opravdu tak? Nemá nad ním nikdo moc?

Dostáváme se krátce před období, kdy tuto moc má každý oprávněný volič.

Volby do Evropského parlamentu na území České republiky upravuje zákon č. 62/2003 Sb., o volbách do Evropského parlamentu a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Volič může hlasovat, pouze pokud je zapsán v seznamu voličů pro volby do Evropského parlamentu, popřípadě hlasuje na voličský průkaz a nemá omezenou svobodu z důvodu ochrany zdraví a nemá omezenou svéprávnost k výkonu volebního práva.

Voličem je tedy každý občan ČR, který alespoň 25. května 2019 dosáhne věku 18 let a je svéprávný.

Otázkou je, zda se všichni občané v ČR zachovají jako odpovědní a dokáží, že jsou svéprávní.

Někdy slyším názor, že někdo nemá rád EU a proto „je“ nebude volit. Ovšem problém je, že pokud nebude volit, tak nevytrestá „EU“ ale především sebe a své spoluobčany. Protože o tom kdo nakonec postoupí do Evropského parlamentu a bude reprezentovat české občany a Českou republiku, jako jeden z 21 europoslanců, o tom rozhodne on sám – volič.

Počet oprávněných voličů se pohybuje v ČR kolem 8 400 000 osob. V roce 2014 byly poslední volby do EP a těch se zúčastnilo z tohoto počtu jen 1 528 250 lidí. Z toho nepokažený a platný hlas odevzdalo jen 1 515 492 voličů. Malý zbytek volil špatně. Je dobré se poradit s komisaři v hlasovací místnosti a dát si pozor na dvě podstatné věci – hlas se vkládá jen do úřední obálky, kterou volič dostane až ve volební místnosti a do obálky se vkládá jen jedna politická strana. Často volič vloží hlas do obálky v níž si přinesl hlasovací lístky a hlas je neplatný, nebo chce volit strany dvě a rovněž je hlas neplatný.

Preferenční hlasy je možné dávat jen dva, jinak jsou neplatné. Preferenční hlasy se udělují lidem, které chcete posunout v pořadí na první místo, tedy postupové místo a to tak, že zakroužkujete pořadové číslo kandidáta a nic víc. Pak už jen vložit do orazítkované obálky a vložit do urny. Tedy partner, nebo partnerka, kteří chtějí „ohlídat“, koho bude jejich partner volit, budou vykázání ven, jestliže vstoupí s volícím společně za plentu. Tam smí vždy jen jediná osoba, proto jsou volby tajné.

Preferenční hlasy mohou zamíchat pořadím na kandidátce a každý hlas rozhoduje. ČSÚ počítá každý hlas a může se skutečně stát, že dva kandidáti budou mít takovou shodu, že rozhodne i jeden hlas ve prospěch jednoho z nich.

Volby mohou dopadnou zcela jinak, než ukazují tzv. průzkumy, které jsou často tendenční.

Může se stát, že pokud k volbám přijdou i chroničtí nevoliči a budou volit běžně nevolenou stranu, že se změní podstatně složení reprezentace a do Evropského parlamentu se nedostane stará „známá“ strana a naopak se tam probojuje strana, která bude v EP nováčkem.

Lidé se často vyjadřují, že by byla zapotřebí změna. Ovšem často pak ani sami nejdou k volbám a dají tak možnost voličům starých stran, jak ODS, ČSSD, ANO, a podobně. Pak se diví, že jsou tam stále titíž lidé a tudíž se nic nezmění.

Jediným opravdu mocným člověkem, který rozhodne kdo bude a kdo nebude v parlamentu zastupovat jeho a Českou republiku je jen sám každý volič. Doslova a do písmene každý volič.

Tedy pokud opravdu chcete, aby konkrétní osoba v Europarlamentu byla, pak je to na vás a dosáhnete toho pouze tím, že půjdete k volbám a vyberete stranu, kde tato osoba kandiduje a dáte případně svému kandidátovi kroužek, čili preferenční hlas.

Pozor také na platnost občanských průkazů, bez platného OP vám komise nedovolí hlasovat. Případně je možné prokázat se cestovním pasem, rovněž platným.

Lidé si mnohdy neuvědomují, jakou mají velkou moc nad politiky a jak mohou zamíchat karty a zcela změnit představy starých politiků a stranických sekretariátů. Rozhoduje totiž každý volič a každý hlas. Tu moc máte nyní v rukou a já osobně si nedokážu představit, že bych takovou příležitost nevyužil.