ČNB je ústřední bankou České republiky, orgánem vykonávajícím dohled nad finančním trhem a orgánem příslušným k řešení krize na finančním trhu.

Podle článku 98 Ústavy ČR je hlavním cílem činnosti ČNB péče o cenovou stabilitu. Dosažení a udržení cenové stability, tj. nízkoinflačního prostředí v ekonomice, má být tedy trvalým příspěvkem centrální banky k vytváření podmínek pro udržitelný hospodářský růst.

ČNB však od konce roku 2013 intervenuje na devizovém trhu za oslabení koruny tak, aby se kurz udržoval minimálně u 27 korun za euro.

V normálním stavu by dnes kurz koruny mohl být okolo úrovně 25,50 korun za euro.

ČNB rozpoutala řadu procesů, které nedosáhly očekávaný efekt, ale znamenají fakt, že firmám zdražily nakupované suroviny, materiály a polotovary ze zahraničí, zdražily i dovážené zboží a energie pro domácnosti. Navíc hrozí deflačně-recesní spirála, z níž není snadné cesty ven. Lze očekávat reakci spekulantů na finačních trzích a odhady ekonomických teoretiků ČNB po všech stránkách poněkud kulhají.

Letos ČNB ve snaze o udržení kurzu koruny nad hranicí 27 korun za euro, vydala za dva týdny okolo 250 miliard korun, tedy částku, která by jindy stačila i na několik měsíců.

Pro obchodníky a vývozce je vždy nejvíc prospěšný stabilní kurz koruny. Jakékoliv výraznější výkyvy vytvářejí tlaky na marži, hýbou s cenami a nákupními podmínkami a vytvářejí nerovnováhy na trhu. Oproti české koruně vývoj polské či maďarské měny, které nejsou drženy intervencemi, nemá koruna důvod, aby se bez intervencí vyvíjela příliš odlišně.

Kde je tedy efekt intervencí ČNB?

Předpoklady ČNB se zakládaly především na ekonomických teoriích, avšak předpoklady, že poroste poptávka a tím následně zaměstnavatelé si najmou více lidí a lépe své zaměstnance zaplatí, zcela zklamaly. Naopak podnikatelé stavy nenavýšili, ale více zatížili nižší počet zaměstnanců a navýšil se počet pracovních hodin z 8 na 12 pracovních hodin denně za minimálního růstu cen. Za hodinu práce si tak zaměstnanec v ČR mohl pořídit méně zboží.

S tím ekonomové ČNB nepočítali, argumentovali ekonomikami, kde růst tržeb se automaticky promítá do odpovídajícího navyšování mezd. Kde poklesy cen surovin se rychle promítají do poklesů maloobchodních cen. Možná jinde, ne však v ČR.

Spotřeba domácností tedy nad očekávání ekonomů nepřišla a tím nepřišel ani výrazně vyšší daňový výnos pro veřejné rozpočty. Vše zůstalo pouze u teorie. Avšak intervence pokračují, tisknou se peníze a nakupují eura dál a dál s výhledem na ukončení kdesi v druhé polovině roku 2017.

Na nákup cizí měny může totiž ČNB použít koruny v nekonečném množství, neboť českou měnu sama vydává v papírové i elektronické podobě. Po Číně je Česká republika hned druhou zemí světa, která tiskne v posledních letech peníze nejrychleji.

Loni Česká národní banka nakoupila při intervencích eura za 243 miliard korun.

Letos v lednu následoval nákup za dalších padesát miliard korun. Celkově banka od listopadu roku 2013, kdy začala zasahovat, vydala na oslabování koruny přes 500 miliard korun.

Přínosy intervence jsou tedy omezené, i přes tvrzení ČNB, že exportérům výrazně pomáhá. Naopak náklady intervence jsou citelné a veškeré její plánované přínosy mohou snadno převýšit.

Navíc slabá koruna není a ani nemůže být jediný faktor přispívající k posilování konkurenceschopnosti průmyslu.

Komu tedy intervence prospívají?

V době zavedení intervencí byla česká obchodní bilance silně kladná, a český export tedy žádnou podporu ani nepotřeboval. Za další, ČNB má především za úkol pečovat o cenovou stabilitu, nikoli fungovat jako státní agentura pro podporu levných montoven a cvičit s kurzem koruny v takové míře, která oslabováním koruny spíše ubližuje spotřebitelům i firmám a ani exportérům výrazně nepomáhá.

ČNB odkládá konec intervencí a natahuje napětí ve všech ovlivněných sférách. Je jasné, že v očekávání poklesu cen, vlivem ukončení intervencí, totiž řada podniků či domácností odkládá své nákupy na pozdější dobu, což ovšem vede k tomu, že se odsouvá poptávka. Není-li poptávka, není potřeba tolik vyrábět, firmy propouštějí, snižují se příjmy domácností i zisky podniků, což tlačí na další pokles cen.

Vypadá to, že intervence spíše zbrzdily či zcela zastavily oživení a zlepšování situace na trhu práce a uvrhly ekonomiku do další vlny recese a již dávno nejsou třeba.

Ceny rostly v prosinci 2016 v Česku nejrychleji za poslední čtyři roky. Inflace už dosáhla dvouprocentního cíle centrální banky, a definitivně se tak vzdálila pásmu, které dávalo ČNB důvod pokračovat v umělém oslabování koruny. Za růstem inflace je zdražení potravin a pohonných hmot. Ceny se zvýšily i v restauracích a ubytovacích zařízeních, což jejich majitelé mimo jiné zdůvodňovali také zavedením elektronické evidence tržeb. EET přispěla k prosincové inflaci více než desetinou procentního bodu. Dopady jejího spuštění mohou být patrné ještě v lednu, kdy řada provozovatelů tradičně upravuje ceny pro zákazníky.

Do celé věci vstupuje i fakt, že prezident Miloš Zeman jmenuje 31. ledna novými členy bankovní rady České národní banky Oldřicha Dědka a Marka Moru. Nově oznámení členové bankovní rady ČNB budou sledovat současnou měnovou politiku ČNB. Tedy na trvání tvrdého kurzového závazku do konce první čtvrtletí letošního roku se nic nemění.

Pokračující intervence nejenže prodlužují nejistoty ekonomik firem i domácností, ale odsouvají i moment, ve kterém by se Česká republika měla jasně postavit k přijetí, či nepřijetí eura. Noví členové bankovní rady nic závažného nezmění a budou pokračovat ve stávajícím trendu.

Otázka přijetí eura za měnu ČR je dluhem ČNB i celé země, který znejisťuje pozici Česka i lidí zde žijících, kteří jsou dlouhodobou nejistotou paralyzování.

ČNB hazarduje dál

Jak a kam se bude vyvíjet český trh zboží a práce v dalších měsících je nejasné, jasné však je, že ČNB hazarduje dál a zcela se odklání do svého poslání ale celkově všechny sféry, na které má její činnost vliv spíše destabilizuje a ochuzuje, než aby tomu bylo naopak.

Jisté je to, že Česká republika by měla zaujmout jasný definitivní postoj v otázce měnové politiky a přijetí Eura a tato otázka by měla být předložena k diskusi a vyjádření i obyvatel ČR, pro něž tyto změny mají zásadní vliv na kvalitu a stabilitu jejich životů.

Tištění peněz a intervence proti koruně by měly být co nejdříve ukončeny a naše země by měla dát najevo svůj postoj ke společné evropské měně. Proto je nutné v referendu rozhodnout, zda Česko má euro přijmout jako součást Evropské unie, nebo se přestat tvářit jako poloviční člen EU a zvážiit odmítnutí měnové unie a Czexit v souladu s vývojem stavu EU, kdy o výstupu uvažují mnohé další země, kterým členství mnoho nepřineslo a navíc spojovat země, jejichž ekonomiky a chování populace jsou naprosto odlišné, se ukázalo jako nešťastné řešení, které je navíc posilováno destabilizací bezpečnostní i ekonomickou, zejména řízenou invazí osob z oblastí, jejichž kultura a životní úroveň i právní prostředí jsou EU ještě vzdálenější.