Ministerstvo práce a sociálních věcí radostně oznamuje novinky pro rok 2017. Je skutečně důvod k radosti? Jsem přesvědčen, že z pozice nezaměstnaných, zaměstnanců ale i úředníků Úřadů práce to vypadá poněkud tragičtěji.

Senátní návrh na přivýdělek u nezaměstnaných a pobírajících dávky v hmotné nouzi nad 6 měsíců, oblékl vesty s nápisy ”Pracuji pro město” a obce nakoupily košťata. Po ulicích Brna lze vidět desítky nešťastných a stydících se jedinců, kteří stále dokola zametají stejné chodníky. Za 3 roky práce MPSV je to celkem nedostatečný výkon. Mnozí mi mohou oponovat, že ministryně Marksová se zasloužila o zvýšení minimální mzdy. Pochybuji o tom. Česká republika od roku 2006 minimální mzdu nezvýšila, jedná se spíše o nátlak míst ve vedení EU na vládu ČR, protože stav českých domácností je bídný. A těch směšných pár stokorun za poslední  roky nic nemění k lepšímu. Nehledě na to, že se tu hovoří o motivaci k práci. Kde ji Marksová vidí? 

Ze statistik lze vyčíst, že úřady práce v ČR vyplácí měsíčně 212 000 až 250 000 dávek hmotné nouzi.

Mezi dávky hmotné nouze patří příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení a mimořádná pomoc. Příspěvek na živobytí od roku 2012 beze změny činí na jednotlivce 3410 korun. Úřady práce usilovně pracují na postupném vylučování lidí z hmotné nouze. V mnohých případech se jedná o neoprávněná čerpání, v jiných však spíše o vychytrale sesmolený zákon, který je příčinou toho, že záchranný systém v ČR moc nefunguje, o čemž svědčí 5 umrzlých bezdomovců za jediný poslední víkend.

V jiném článku jsem psal o využívání soukromých ubytoven, o které se majitelé nestarají a dle sdělení sociálních pracovnic, jsou některé ubytovny v tak otřesném stavu, že se nelze zbavit dlouhodobě tisíců štěnic v zatuchlých budovách. Ovšem majitelé dál inkasují až 5500 korun za 1 místo v nejlepším případě v dvoulůžkovém pokoji, kde osoba v nouzi musí žít ve spolubydlení v jedné místnosti s cizím člověkem, jehož hygienické návyky nemusejí být zrovna v pořádku. Nikoho to však moc na ministerstvu nezajímá.

Ovšem o čem chci psát je fakt, že Úřady práce neplní svoji funkci, jak by se dalo očekávat a samozřejmě to ani není jejich vina, nýbrž politiků, kteří nevědí, jak se Úřady práce vlastně řídí a jaký mají mít význam.

Spousta lidí si najde práci sama, nemá-li zdravotní omezení, nebo exekuce, nebo není-li delší dobu nezaměstnaná. A v tom je problém. Mezi dlouhodobě nezaměstnané patří různí lidé. Často se hovoří o lidech s odporem k práci. Jistě nelze popřít, že takových by se našlo dost, ale jak jsem zmínil, úřady postupně pracují na jejich vyřazování. Stále ale zůstává nemalé procento těch, kteří by práci měli rádi, ale brání jim v tom tři podstatné důvody:

1)      Věk

2)      Nízké vzdělání

3)      Exekuce.

Pokud jde o věk, mohou občané cestující do USA a po zemích EU dosvědčit, že se všude běžně zaměstnávají lidé různých pohlaví, věků a ras a stupně invalidity. Já se od jisté firmy v ČR dozvěděl, že ”u nás muži v trafikách nepracují – to je práce pro ženy”, jinde zase, že ”pro tento typ práce bych viděla spíše mladou holku, nebo studenta, ne muže po padesátce” a tak dále. K tomu lze přičíst osobní potíže – zdravotní zábrany – srdeční vady, rozmanitá onemocnění páteře, tupozrakost oka, astma a podobně. Práce ÚP je tedy necílená a nakonkrétní a všichni se hází tak zvaně do jednoho pytle. Chybí individuální přístup a nalezení řešení tak, aby kdokoliv uplatnění našel a nemusel zůstat na hmotné nouzi.

Věk nikdy žádný zaměstnavatel nepotvrdí při nepřijetí do práce, ale bývá častou formou diskriminace osob nad 45 let.

Nízké vzdělání je problém, protože není zase tak snadné si v 50 letech prostě zajistit studium na VŠ, protože mnoho věcí okolo něco stojí a školy mají své podmínky. Rekvalifikace placené Úřadem práce sice fungují, ale špatně. Pokud přijdete na Úřad práce v Stockholmu, ujme se vás kouč, který probere situaci a možnosti, zařadí vás do komunálního vzdělávání (Komvux), které poskytne základní vzdělání všeobecné a později i oborové. Vše se řídí na základě místa pobytu, kde úřad vystavuje koláčové grafy uplatnitelnosti v dané oblasti v konkrétních pracovních oborech a neposílá nezaměstnané na rekvalfikaci na realitního makléře, když konkrétně těchto je v Stockholmu plno a stejnětak skladníků a podlahářů atd. Nabízejí se pak různé možnosti přestěhování do oblasti, kde poptávka po těchto pracovnících je, nebo pokud se nezaměstnaný stěhovat nechce, nebo nemůže, pak se hledají vzhledem k možnostem konkrétní osoby jiné varianty. Vzděláním se ze zaměstnance banky stane třeba řemeslník a za podpory úřadu se mu dostane možnosti po absolvování kurzů, zahájit i vlastní podnikatelskou činnost v oboru a ještě dostávají první měsíce jakousi startovací mzdu od státu, aby neřešili v prvních měsících existenční problémy, ale věnovali se hledání klientely a etablovali se na trhu. Efektivní  přístup Úřadů s cílem najít každému uplatnění a dostat jej do ekonomické aktivity i s jeho handycapy. Něco podobného v ČR neexistuje. Úřady práce poptávky nijak neanalyzují a neřídí podle nich plánování rekvalifikací. Navíc nevyužívají nástrojů, které by zajistily po ukončení vzdělávacího programu zaměstnání u konkrétního zaměstnavatele, který dostane půlroční dotaci ma mzdu a je povinen zaměstnat tuto osobu na dobu dvojnásobku doby, dotované úřadem. Jinde to funguje skvěle - v ČR ne.

Pokud jde o exekuce, pak věc nemá řešení v naší zemi. Jednak osoby v exekuci nikdo nepřijme na byt k nájmu, ani do práce, protože je s tím spojená řada potíží, které si zaměstnavatelé uvědomují – složité a drahé mzdové účetnictví osob s mnoha exekucemi a nedostačující a od roku 2012 se neměnící nezabavitelné minimum, které se vypočítává právě z částky životního minima, které ČSSD odmítla ústy Marksové zvýšit, protože soukromí exekutoři by mohli zabavovat méně z mezd.

Co je ovšem mnohem tragičtější je fakt, že po srážce ze mzdy přijde zbytek mzdy na bankovní účet dlužníka a tam je mu celý zabaven – protože to tak umožňuje zákonv ČR. Celá léta. 

Ano celé roky vlád ČSSD a ODS střídavě. Nic se nezměnilo. Neexistuje žádný chráněný bankovní účet povinného, kde by jeho peníze byly nedosažitelné pro exekutora, samozřejmě za předpokladu, že povinný dlužník platí jinak – sám dohodou, nebo je mu sráženo ze mzdy, či zabaveny cenné věci v mobiliární exekuci.

Banka může dle zákona vyplatit pouze jednorázově dvojnásoběk životního minima a příští  měsíc však už ne. Zaměstnavatelé se brání vyplácet mzdu hotově na pracovišti. Přesto, že je to v zákoně. 

Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce jasně hovoří v § 142 následující:

(1) Mzdu nebo plat je zaměstnavatel povinen zaměstnanci vyplácet v zákonných penězích50).

(2) Mzda nebo plat se zaokrouhlují na celé koruny směrem nahoru.

(3) Mzda nebo plat se vyplácí v pracovní době a na pracovišti, nebyla-li dohodnuta jiná doba a jiné místo výplaty nebo není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak. Nemůže-li se zaměstnanec dostavit k výplatě z vážných důvodů, zašle mu zaměstnavatel mzdu nebo plat v pravidelném termínu výplaty, popřípadě nejpozději v nejbližší následující pracovní den na svůj náklad a nebezpečí, pokud se se zaměstnancem nedohodli na jiném termínu nebo způsobu výplaty.

(4) Zaměstnavatel se složitými provozními podmínkami pro výplatu mzdy nebo platu, pokud by byla výplata obtížná nebo neproveditelná, může zaměstnanci zaslat mzdu nebo plat na své náklady a nebezpečí, a to tak, aby je měl zaměstnanec k dispozici nejpozději v termínu určeném pro jejich výplatu.

Nikde  tedy nestojí, že by zaměstnanec musel mít bankovní účet, protože po pravidelném zabavování peněz zbylých po srážce soukromého exekutora včetně lichvářských poplatků, by český zaměstnanec léta pracoval a žil ze vzduchu a neplatil nájem.

Exekutoři totiž mají v zákoně možnost dle § 58  v jednom exekučním řízení provést více způsoby, popřípadě i všemi zákonem stanovenými způsoby. K provedení exekuce více nebo všemi zákonem stanovenými způsoby lze přistoupit současně nebo postupně. Co to znamená?

Že exekutor  provede přikázání pohledávky z účtu u peněžního ústavu, a nepostačuje-li to, pak přikázáním pohledávky z účtu manžela povinného u peněžního ústavu a současně přikázáním jiné peněžité pohledávky s výjimkou pohledávky z penzijního připojištění nebo doplňkového penzijního spoření, postižením jiných majetkových práv, srážkami ze mzdy a jiných příjmů, správou nemovité věci nebo pozastavením řidičského oprávnění a současně prodejem movitých věcí, prodejem nemovitých věcí, které povinný nepoužívá k bydlení sebe a své rodiny, postižením závodu nebo přikázáním pohledávky z penzijního připojištění nebo doplňkového penzijního spoření a současně prodejem nemovitých věcí, které povinný používá k bydlení sebe a své rodiny. Tak hovoří zákon č. 120/2001 Sb. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů.

Exekutor zpravilda přistoupí ke všem variantám naráz a pokud ne jeden exekutor, pak jiný v jiné věci, takže povinný je zcela odříznut od financí a nemá na obvyklé ovinné platby jiným subjektům a dostává se do hlubších dluhů. To je tím, že neexistuje jeden státní exekutorský úřad, kde je pořádek, jako jinde na světě.

Navíc exekuce roste i v průběhu splácení či srážek, takže povinný platí a platí a balík exekucí, především s náklady advokátů a exekutora, rostou a rostou a povinný nemá šanci se z dluhů do smrti dostat. Což není nikde jinde v EU ani v USA přípustné.

Ano OSVČ není chráněna, i když existuje Zákon č. 99/1963 Sb. Občanský soudní řád, dle něhož v § 318 Pohledávky fyzických osob, které jsou podnikateli, vzniklé při jejich podnikatelské činnosti, podléhají výkonu rozhodnutí jen dvěma pětinami; je-li však navrhován výkon rozhodnutí pro některou z přednostních pohledávek uvedených v § 279 odst. 2, podléhají výkonu rozhodnutí třemi pětinami. Pro pořadí úhrady přednostních pohledávek se užije přiměřeně ustanovení § 280 odst. 2 a 3.

Přesto se často stává, že OSVČ bývá zabavena celá částka, například provize finančního poradce, realitního makléře, nebo jiného obchodního zástupce, jemuž vznikl nárok na provizi.

Sterjně likvidační jsou mobiliární exekuce OSVČ, protože exekutoři nedbají zákona nejen v předešlých příkladech, ale i ve stejném zákoně, tedy Občanský soudní řád v § 322, který jasně hovoří, že dle článku 

(3) ”Je-li povinný podnikatelem, nemůže se výkon rozhodnutí týkat těch věcí z jeho vlastnictví, které nezbytně nutně potřebuje k výkonu své podnikatelské činnosti; to neplatí, vázne-li na těchto věcech zástavní právo a jde-li o vymožení pohledávky oprávněného, která je tímto zástavním právem zajištěna.”

Praxe? Do kanceláře, či bytu vtrhnou kumpáni soukromého exekutora a zabaví počítače s veškerými daty povinného a ovládáním jeho webů a e.mailové pošty i inzertních serverů, nehledě na to, že v 21. století by měl být nedotknutelný i počítač občana - nepodnikatele, protože shromažďuje osobní data a umožňuje komunikaci se světem, například s úřady datovou schránkou. Avšak nejen počítače se zabavují OSVČ, ale i mobily. V dnešní době existuje řada chytrých mobilů s pořizovací cenou 2000 korun a přesto tento mobil exekutor zabaví, takže povinný vlastně nemá absolutně nic. Ani možnost komunikovat, ani možnost psát odvolání, či vylučovací žalobu a žádost o vyškrtnutí věcí z exekuce pro výše uvedené zákony a ani přijímat elektronickou poštu a hledat si práci na internetu.

A tak Úřady práce praskají ve švech, protože vám nezbyde jiné řešení, než šedé ekonomika. A to my prostě nemůžeme akceptovat.

Formulace zákonů, které jsem citoval, jsou tak vadné a všeobecné, že neumožňují žádnou ochranu povinného a jestliže povinný je dohnán exekutorem k ekonomickému pádu, tak pak tím trpí logicky i věřitel, protože zruinovaná osoba nemá šanci se znova postavit na nohy a vydělávat na dluhy, protože je mu neustále blokován jakýkoliv přísun potřebných finančníh prostředků pro podnikání a zaměstnanci nemají po exekuci ani na jízdenku a už je tu další exekuce za černou jízdu na brigádu.

Samozřejmě, že je to úmysl zákonodárců, protože za ta léta od roku 2001, kdy Exekuční řád je v této podobě účinný, neudělala žádná parlamentní strana v totmo ohledu vůbec nic.

A tak se nám hromadí dlouhodobí nezaměstnaní a to s dopady na kupní sílu obyvatel ČR, úbytek klientů bank a útěk obchodních řetězců z České republiky a bohužel i útěky českých mladých lidí do zahraničí, čímž vzniká nedostatek pracovníků, protože pracovat zadarmo a ještě 12 hodin denně nemůže pochopitelně nikdo.

Snad cítíte tu skutečnost, že nikdo nic nečiní, ačkoliv by mohl a pokud nemůže, pak ať soudy vysvětlí proč? A hlavně policie.

Ovšem pokud u moci bude stále ČSSD, ODS, TOP09 a podobné partaje, nedostaneme se nikdy ke změnám, které jsou v podstatě jednoduché a prošly by procesem stejně lehce, jako lehce prošly opět nucené práce a to i přes Nález Ústavního soudu z roku 2012, který se odkazuje na součást Ústavy ČR – Listinu základních práv a svobod a její Článek 9 “

(1)   Nikdo nesmí být podroben nuceným pracím nebo službám.

A také:

Článek 12

(1) Obydlí je nedotknutelné. Není dovoleno do něj vstoupit bez souhlasu toho, kdo v něm bydlí.

(2) Domovní prohlídka je přípustná jen pro účely trestního řízení, a to na písemný odůvodněný příkaz soudce. Způsob provedení domovní prohlídky stanoví zákon.

Porušovány exekutory, kromě výše uvedených článků Listiny, jsou také

Článek 11

(1)   Každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje.

České zákony a manýry zaměstnavatelů jsou výsledkem nedokonalých zákonů amatérů, nebo zkorumpovaných politiků, jiné ogické vysvětlení nemám.

Listina základních práv a svobod je často porušována i v 

Článek 28

Zaměstnanci mají právo na spravedlivou odměnu za práci a na uspokojivé pracovní podmínky. Podrobnosti stanoví zákon.

A také

Článek 30

(1) Občané mají právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří a při nezpůsobilosti k práci, jakož i při ztrátě živitele.

(2) Každý, kdo je v hmotné nouzi, má právo na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění základních životních podmínek.

Lze tak jednoznačně říci, že zákony České republiky odporují Ústavě a její součásti - Listině základních práv a svobod a tudíž bude nutné obměnit Sněmovnu zcela novými stranami, které budou schopné se dohodnout na sociální politice, která bude vytvářet pracovní místa, připravovat lidi k práci a omezovat lichvu a řádění soukromých exekutorů a je mi zcela jedno jak finančně silná je exekutorská lobby. Budeme fungovat stejně jako ostatní státy EU. Tečka.

Pokud jde o práci, možná bych dlouhodobě nezamětnané posílal na denní školu, která by jim zajistila vzdělání jednak výukou angličtiny, finanční gramotnosti a základním vzděláním občana, tedy znalostmi a orientací ve věcech jak fungují úřady, stát, státní správa a samospráva a také bych je vychovával a motivoval k vydělávání peněz a vedl k normálnímu životu. Učil je psát CV a motivační dopisy a hledat si účinně a efektivně práci a udržet si ji. Navléct na ně vesty a dát jim košťata nic neřeší. Stejně jejich odměna je hrazena zase ze státního rozpočtu, nebo rozpočtů krajů a obcí avšak pokud bychom z Úřadu práce vypouštěli lidi, kteří se tam naučí mnoha užitečným věcem, umožňujícím jim snadněji získat práci, určitě by to stálo za investice, než platit si reklamu, jak je ministryně Marksová dobrá, protože zvedla minimální mzdu o stokoruny a poslala nezaměstnané nedůstiojně zametat ulice. Doufám, že dostanu ve volbách dost hlasů na to, abych současné poslance parlamentu dostal ke koštěti, aby poznali co je život, protože to zjevně neví, nebo  berou úplatky, nebo jsou zcela neschopni. Ale ve všech třeh případech je čas je vyměnit.