Česká republika měla vždy něco ”extra” a pokaždé zde poslanci a senátoři rozhodli přesně o 180° naopak, na rozdíl od dobře zaběhlé praxe legislativy ve státech, kde se dá hovořit o demokracii a skutečnému tržnímu hospodářství. České ”to změnit nejde” už znají všichni doma i v dalekém zahraničí a občané pomalu rezignují na volby, které má v rukou plně diktát České televize a vzniká oprávněný dojem, že volby o ničem nerozhodnou, protože se potom domluví strany, které nedostaly důvěru voličů, viz ČSSD, která získala z 8 374 501 oprávněných voličů jen 368 347 hlasů, přičemž k volbám přišlo jen 5 091 065 voličů a 3 283 436 občanů s volebním právem zůstalo doma a nevolilo nikoho.

Tedy stav, kdy by bylo třeba vypsat nové volby, protože ty poslední dopadly jinak, než jak byla sestavena vláda ČR.

Ovšem kdesi vzadu žije občan, na kterého dopadá půlroční nevládnutí a po konečně dosažené důvěře vládě si tato vláda i oba parlamenty vyhlásily letní prázdniny. Jaká radost, válet se rok a nic nedělat a brát od 70 000 korun měsíčně nahoru. Ale jaká je situace občanů, kteří poslance, senátory a ministry platí?

Pracující se dvěma dětmi a mzdou 20 000 korun hrubého dostane 18 734 Kč čistého, tedy jeden takový člověk státu odvede 1 266 korun plus to, co za něj odvede zaměstnavatel. Totéž u bezdětného a svobodného, kteří tvoří velký podíl ve společnosti je z 20 000 Kč hrubého celková částka odvodů zaměstnance ale už jen 15 850 korun, takže svobodný a bezdětný zaměstnanec odvede státu 4 150 korun a zase plus odvody jeho zaměstnavatele. Toto znásobíme počtem zaměstnanců a vyjde nám velmi vysoké číslo. Stát bere rovněž z dalších daní, především z příjmů podnikatelů a OSVČ.

Například OSVČ, která má příjmy ze živnosti 600 000 korun ročně, zaplatí státu daň z příjmů 36 000 Kč a 35 041 Kč celkové sociální pojištění a 24 284 Kč zdravotní pojištění, tedy celkem odvede 95 325 korun ročně z příjmů, které si sám zajistil. Pokud má OSVČ zaměstnance, odvede ještě více.