Česká republika měla vždy něco ”extra” a pokaždé zde poslanci a senátoři rozhodli přesně o 180° naopak, na rozdíl od dobře zaběhlé praxe legislativy ve státech, kde se dá hovořit o demokracii a skutečnému tržnímu hospodářství. České ”to změnit nejde” už znají všichni doma i v dalekém zahraničí a občané pomalu rezignují na volby, které má v rukou plně diktát České televize a vzniká oprávněný dojem, že volby o ničem nerozhodnou, protože se potom domluví strany, které nedostaly důvěru voličů, viz ČSSD, která získala z 8 374 501 oprávněných voličů jen 368 347 hlasů, přičemž k volbám přišlo jen 5 091 065 voličů a 3 283 436 občanů s volebním právem zůstalo doma a nevolilo nikoho.

Tedy stav, kdy by bylo třeba vypsat nové volby, protože ty poslední dopadly jinak, než jak byla sestavena vláda ČR.

Ovšem kdesi vzadu žije občan, na kterého dopadá půlroční nevládnutí a po konečně dosažené důvěře vládě si tato vláda i oba parlamenty vyhlásily letní prázdniny. Jaká radost, válet se rok a nic nedělat a brát od 70 000 korun měsíčně nahoru. Ale jaká je situace občanů, kteří poslance, senátory a ministry platí?

Pracující se dvěma dětmi a mzdou 20 000 korun hrubého dostane 18 734 Kč čistého, tedy jeden takový člověk státu odvede 1 266 korun plus to, co za něj odvede zaměstnavatel. Totéž u bezdětného a svobodného, kteří tvoří velký podíl ve společnosti je z 20 000 Kč hrubého celková částka odvodů zaměstnance ale už jen 15 850 korun, takže svobodný a bezdětný zaměstnanec odvede státu 4 150 korun a zase plus odvody jeho zaměstnavatele. Toto znásobíme počtem zaměstnanců a vyjde nám velmi vysoké číslo. Stát bere rovněž z dalších daní, především z příjmů podnikatelů a OSVČ.

Například OSVČ, která má příjmy ze živnosti 600 000 korun ročně, zaplatí státu daň z příjmů 36 000 Kč a 35 041 Kč celkové sociální pojištění a 24 284 Kč zdravotní pojištění, tedy celkem odvede 95 325 korun ročně z příjmů, které si sám zajistil. Pokud má OSVČ zaměstnance, odvede ještě více.

OSVČ, která tedy vydělá vlastní činností a vlastními prostředky 600 000 korun, dá státu skoro sto tisíc a zůstane jí 529 515 korun po zdannění a odvodech na pojistné. Tyto peníze zaměstnanců, zaměstnavatelů, živnostníků a podnikatelů, případně pronajímatelů, jdou někam, nikdo neví kam.

Ze státního rozpočtu na rok 2018 vyplývá, že struktura příjmů státního rozpočtu ilustruje, že během let 2012-2018 celkové příjmy státního rozpočtu narůstají – zejména daňové příjmy a příjmy z pojistného na sociální zabezpečení. Daňové příjmy by oproti plánovanému rozpočtu 2017 měly meziročně vzrůst o 57,3 mld. Kč a příjmy z pojistného na sociální zabezpečení o 49,1 mld. Kč. Příjmy ze spotřební daně činí 11,8 % viz náš nejdražší benzín a příjmy z DPH 21,4 %. Každý snědený rohlík je přínosem do státní kasy, každá prosvícená minuta je příjem do státní kasy – ze všeho se platí DPH a tu platí konečný spotřebitel a ze všeho pak podnikatelé platí daně z příjmů a za zaměstnance.

Z výdajů mě zaujala kapitola ”neinvestiční transfery příspěvkovým organizacím”, která činí  48,8 miliard korun a záhadná položka ”ostatní neinvestiční výdaje”, která nás ročně stojí 10,4 miliardy korun. Neziskovkám jde 11,8 miliard korun ročně. Ty pak podporují ve většině případů ne naše lidi, ale imigranty a kohosi v zahraničí, což nikdo nevidí transparentně kam koruny jdou, ale daně platí.

Z výdajů lze vyčíst položku ”služby pro obyvatelstvo” ve výši 309,4 miliardy korun. Dávky státní sociální podpory jsou ve výši 44,8 miliardy korun. Tedy dělá se humbuk kolem sociálek, ale ve službách a neziskovkách se ztratí 321,2 miliardy korun, ale o tom se mlčí.

Nepochybuji, že je třeba sociální dávky restruktualizovat a změnit zákony tak, aby byly dávky směřovány jen jako dočasná opora těm, co se dostali na omezenou dobu do problémů, než najdou zaměstnání a postaví se na vlastní nohy. Samoobsluhu na peníze si ze sociální kapitoly rozpočtu nikdo dělat nebude, pokud buou republikáni mít mandáty v Poslanecké sněmovně v příštím volebním období.

Velkou část peněz zbaští Senát ČR, který měl 191 zaměstnanců Kanceláře Senátu k 31. prosinci 2017. Spočítejte krát výše platů, které rozhodně nejsou na úrovni průměrné mzdy. Výdaje Senátu ČR byly 556 147,46 tis. Kč. Částka, ze které by se dalo postavit několik nájemních domů s byty pro příjmově slabší občany, nebo domovy pro seniory.

Ovšem Česká republika ”potřebuje pojistku demokracie” neboli trafiku pro vysloužilé politiky. Senát jen zdržuje legislativní proces a bere peníze z rozpočtu, který by je mohl investovat jinam, z části třeba nejen do výstavby bytů, ale i tam, kde by vytvářely tyto peníze další hodnoty. Platy zaměstnanců Senátu ČR jsou druhou nejvyšší částkou, první je záhadná položka ”nákup služeb” ve výši 119 094,29 tis korun.

Miliarda sem, miliarda tam. Ovšem jak nám tyto peníze chybí, když se podíváme na výplatní pásku a každý uvádí hrubou mzdu, nikoliv disponibilní – čistou mzdu. Tedy občan nebere 20 tisíc, ale 15 tisíc. Mohl mít o 5 000 víc. Samozřejmě, že daně a sociální i zdravotní pojištění se platit musí, ale jde o dvě zásadní věci – kam jdou mé odvody a také nebudou-li procentuálně stoupat v blízké budoucnosti.

Obě otázky zůstanou patrně s touto vládou nevyřešeny a my budeme platit dál, neziskovky budou pomáhat v Africe, stát nebude stavět žádné byty, senátoři se budou dál válet za stovky milionů. V Česku budou asi dál soukromí exekutoři krást v cizích bytech, násobit dluhy občanů tisíci procenty a likvidovat domácnosti a jejich spotřebu, což je v normálních zemích, ne však v Exekustánu, běžnou známkou tržního hospodářství a demokracie.

Budeme tedy dál čekat do dalších voleb v roce 2021 a zatím pomalu stárnout a ztrácet naše peníze ve prospěch parazitů ať těch dlouhodobě na dávkách, nebo těch s kravatami ve dvou parlamentech a vládě malé České desetimilionové republiky.

(převzato z Profilu)