Se vskutku zvláštním návrhem přišla skupina komunistických poslanců, kteří chtěli by, aby se do češtiny povinně překládaly nápisy na cedulích, reklamy, ale třeba i názvy filmů. Zdůvodňují to tím, že 30 procent českých občanů se nedomluví cizím jazykem. 

Připadá mi to jako snaha vymyslet rychle „něco, jenom aby to na poslední chvíli vypadalo, že jsou stávající poslanci aktivní". 

Jak jsem uvedl v jiném mém článku,  bylo by spíše žádoucí, aby Úřady práce pořádaly školy pro dlouhodobě nezaměstnané, které by je vyučovaly finanční gramotnosti, možnostem a způsobům hledání zaměstnání, angličtině a němčině a podobně. Rozhodně by to pomohlo získat mnohým práci dříve a bylo by to efektivnější, než honit nezaměstnané s košťaty stále dokola zametat ulice, nebo dokonce překládat názvy filmů do češtiny. 

Snaha se zviditelnit pak končívá řadou zbytečných regulací a nových zákonů, které řeší věci, s nimiž si občané poradí sami i bez potřeby kvůli tomu psát zákon. 

Vzniká směska paskvilů, ve kterých se nevyzná ani soudce, ani advokát a u nichž často výklad takového zákona je dvojaký a člověk jen žasne, zda jde o hloupost autorů zákona, nebo o úmysl připravit zákon k obcházení. 

Čeho se dočkáme příště, to nevím. Jisté je, že toto složení Sněmovny už je nepřijatelné a 80% osádky dolní komory parlamentu by mělo odejít z politiky, protože se na nich projevují známky degenerace a absence vnímání reality života. 

Stát a občané potřebují zákony a bez určité formy stanovování mantinelů se neobejdeme, avšak nic se nemá přehánět, jinak můžeme v brzké době očekávat zákon o povinném sledování televizních zpráv, či vyhlášku o maximální spotřebě sladkostí.