Pane předsedající, kolegyně, kolegové,

poslouchám tu debatu. Souhlasím s tím, abychom deklaratorně něco udělali. Ale fakticky. Víte, kdyby naši předkové takto postupovali v roce 1683 u Vídně, tak začínáme dnešní jednání modlitbou k Alláhovi. Kdyby se prostě takto deklaratorně postavili tomu, co se tady dělo před těmi 350, 380 lety, tak prostě se tu nebavíme takto. My tu pořád o něčem mluvíme. Paní Johansson, když tady byla, učitelka ze Švédska, která byla třikrát ve švédské vládě. Švédsko - to je ta země, kde se bojí lidi chodit na ulici, kde migranti z České republiky, kteří emigrovali do Švédska v roce 1970 a utekli před komunisty, utíkají teď zpátky do České republiky, protože tam nechtějí žít. Ta paní nám říká, že musíme přijmout solidaritu. Já přijímám solidaritu se všemi, co chodí do práce v Düsseldorfu, co chodí ve Švédsku do práce, s dělníky, zaměstnanci. Ale nevím, o jaké solidaritě mám mluvit s lidmi, kteří sem nepřicházejí z důvodu válečných konfliktů, ale z ekonomických důvodů, což je velké procento těch takzvaných uprchlíků, kteří tam dneska stojí. Je jich čtyři miliony, vzkazuje nám pan Erdogan. A domníváte se, že čtyři miliony lidí nepustí ti naši policisté? Co tam mají dělat ti kluci? Stát a počkat, až je tam zašlapou do země? Nebo pošleme jim milion euro v drobných, aby je po nich házeli? Nebo fakt si myslíte, že oni potřebují milion eur? Myslíte si, že potřebuje Řecko armádu? Řecko má jednu z největších armád v Evropě.

Oni potřebují rozhodný postoj České republiky (upozornění na čas), že hranice země... o nich se nediskutuje, o nich se střílí. (Upozornění na čas.) Víte, kdo to řekl? Tomáš Garrigue Masaryk. (Upozornění na čas.) To je podstatné.

Děkuju.