Znám mnoho Ukrajinců a mnoho Rusů. Ne politiků, ale běžných lidí. Ukrajinci, které znám, nechtějí válčit s Rusy a Rusové, které znám, nechtějí válči s Ukrajinci. Znám také mnoho Čechů. Někteří jsou normální, ale někteří by hrozně moc chtěli, aby Rusové a Ukrajinci spolu válčili. Těší se na to. 

Tváří se, jako apoštolové té nejvyšší morálky a přitom se snaží nahnat dva sobě si blízké a staré národy na jatka. Všem těm novým Jasánkům a hysterickým matrónám toužících vyznamenat se na poli slávy války, v níž sami nebudou bojovat, bych rád připomněl, že válka není soutěž v recitaci bojových veršů, nebo počítačová hra, ale umírání. Ano, tuční Jasánci a bezdětné matróny mstící se celému světu za vlastní chudokrevnost, malost a slabost. 

Ve válce umírají lidé. Ve válce jsou rvány údy, párána břicha, jsou vystřelovány oči a zaživa spalována těla něčích synů, otců, vnuků, dcer, matek... Jsou navždy ničeny jejich sny, touhy, lásky, plány, naděje, je znevážena bolest matek, které je porodily a naděje jejich otců se proměňuje v hoře, zoufalství a beznaděj nad vymřelým rodem. Ve válce jsou mrzačeny lidské duše, trhána srdce a zbyde jen zmar, bolest a jizvy, které se nikdy nezahojí. 

A přesně tohle vy chcete, přesně po tom toužíte jen proto, aby vás vaše Vrchnost lačnící po zlatu a krvi blahosklonně pohladila po zádech, než zase trhne vaším obojkem. A přesně za tohle skončíte v pekle.