Zdravotním sestrám, nejobvyklejším zdravotnickým zaměstnancům v sociálních službách (odbornost 913), museli od ledna 2016 poskytovatelé sociálních služeb navýšit platy o 5%, dle úhradové vyhlášky schválené vládou. A jak tomu většinou bývá, přišlo nařízení, ale ne finanční prostředky. Poskytovatelům sociálních služeb byly zaslány zdravotními pojišťovnami  tzv. úhradové dodatky, na jejichž základě budou placeny zdravotními sestrami prováděné výkony. To, že jisté navýšení částky za bod nepokryje náklady na zvýšení platů, je jasné. Navíc tyto dodatky obsahují degresivní vzorce, uvedené i v úhradové vyhlášce, které omezují výši celkové platby poskytovatelům, vždy s ohledem na počet ošetřovaných pacientů – klientů. Zde je ale kámen úrazu. Poskytovatel sociálních služeb nemůže ovlivnit jaké pojištěnce, té které zdravotní pojišťovny, přijímá. Ze zákona se řídí sociální situací žadatele a jeho zdravotním stavem.

Navíc zdravotní stav klientů pobytových sociálních služeb poskytujících služby seniorům je rok od roku horší a vyžadují tedy podstatně více zdravotnických úkonů.  To, že byla schválena úhradová vyhláška v takovémto znění, je nelogické. Zdravotní pojišťovny se na ní odkazují při snaze poskytovatelů dojednat jiné podmínky, poskytovatelé dotují zdravotní služby ze svých rozpočtů. Pojišťovny jsou spokojené. A mluví-li se stále hlasitěji o nedostatku zdravotních sester v nemocnicích, tak jako ještě větší problém se toto objevuje v sociálních službách. Nelze se divit. Při tabulkových platech, které poskytovatel platí zdravotním sestrám a ještě z části ze svého rozpočtu je jejich plat opravdu nízký. A to už ani nezmiňuji například tolik chybějící fyzioterapii v domovech pro seniory, kde je velká část uživatelů například po cévní mozkové příhodě či po chirurgických a ortopedických zákrocích. Je škoda, že o to se dnes nikdo nezajímá.

Stejně jako o skutečnou výši platů dalších zaměstnanců v sociálních službách, od těch v přímé péči, až po ergoterapeutky a všechny další. O potřebnosti a důležitosti jejich práce není pochyb. Ale výše jejich příjmu je tak nízká, že i zájemců o tuto práci, kterou nelze dělat jen jako práci, ale dělat ji srdcem, neustále ubývá. Často se mluví o kvalitě v sociálních službách. Často se mluví o tom, co vše je třeba v sociálních službách poskytovat. Často se mluví o tom, že by i v této profesi mělo přibývat mužů. Ale o platových poměrech těchto zaměstnanců se spíše mlčí. A to i přes to, že zřizovatelé, jako jsou kraje a obce se většinou snaží, jak jim finanční síly stačí.

Zůstává tak smutnou skutečností, že skutečný stav věcí v této oblasti vždy každý pocítí, až když je potřebuje využívat on či jeho blízcí. 

Autor je člen zastupitelstva MČ Praha 11 a ředitel Domu seniorů.