Děkuji. Ještě jednou. Ctěná sněmovno, nejdříve mi dovolte, abych vám všem poděkovala za to, že jste tento návrh zařadili, vlastně předřadili před některé další poslanecké návrhy či jiné návrhy zákonů. Děkuji za všechny předkladatele tohoto návrhu zákona, kteří jsou téměř ze všech poslaneckých klubů Poslanecké sněmovny.

Na projednání tohoto návrhu skutečně čekají lidé se zdravotním postižením, ale i jejich zaměstnavatelé. Návrh je směřován k těm, kteří i přes nepřízeň osudu, přes své zdravotní postižení se snaží být platní, pracovat alespoň tak, jak jim jejich postižení dovolí. To bohužel není přes úsilí těchto lidí, které skutečně lze jenom obdivovat a kterého je potřeba si velmi vážit, to není vždycky možné, aby pracovali na sto procent srovnatelně s lidmi bez těchto hendikepů. Velká část lidí, kteří jsou zaměstnáváni na chráněném pracovním trhu, mají přiznán druhý či třetí stupeň invalidity.

Ekonomická stabilita zaměstnavatelů těchto lidí je proto do vysoké míry zcela závislá na státním příspěvku poskytovaném Úřadem práce České republiky podle § 78 zákona o zaměstnanosti. A zde je tedy problém, který tato poslanecká iniciativa, náš poslanecký návrh se snaží řešit. Za poslední tři roky vzrostla minimální mzda o 4 200 Kč v průměru. Příspěvek ale na zaměstnávání lidí se zdravotním postižením takto nevzrostl. Konkrétně minimální mzda od roku 2015 u osob se zdravotním postižením, s invalidním důchodem prvního a druhého stupně vzrostla o 6 200 Kč. Ve třetím stupni to bylo dokonce o 8 200 Kč. Snažili jsme se, aby to tak bylo. A myslíme si, že je to správné. Ale musíme vědět, že to představuje zvýšení minimální mzdy o 103 %, resp. 205 % u toho třetího stupně, kdežto limit příspěvku na zaměstnávání lidí se zdravotním postižením od roku 2015 se zvýšil jenom o 30 %. Tato disproporce je dnes již natolik veliká, že hrozí, že firmy zaměstnávající osoby se zdravotním postižením by musely snižovat počty svých zaměstnanců.

K tomu chci připomenout, že pro lidi s hendikepem je pracovní aktivita nejen zdrojem obživy. Tak jak to víme od těchto lidí, a vykládal to i pan Krása, šéf Národní rady lidí se zdravotním postižením, je práce, pracovní aktivita, byť na nějaký zkrácený úvazek, současně pracovní rehabilitací, současně sociální terapií. Je tedy v zájmu společnosti zaměstnávat lidi se zdravotním postižením, vytvořit jim podmínky, aby i přes svůj hendikep zaměstnáváni být mohli. K tomu se také současná vláda zavázala při jednání tripartity na začátku tohoto roku současně s dohodou o navýšení minimální mzdy.