Vážený pane předsedající, vážená vládo, ctěná Sněmovno, návrh zákona resp. situaci kolem volna a prodejní doby o státních svátcích lze nahlížet ve dvou rovinách. Za prvé je to z pohledu zaměstnance, práv zaměstnanců, jejich volna, toho, co se jich týká, a tak, jak o této záležitosti mluví odbory. Druhá záležitost, a to je výběr těch dnů volna, je symbolika hodnot, které země uznává a jsou pro českou státnost, českou společnost významné. Obě roviny jsou důvodem, proč uzavírací dobu v době vyjmenovaných státních svátků zachovat. Navrhuji tedy návrh zákona zamítnout.

Dovolte mi ale ještě trošičku tento návrh okomentovat. Víte, já jsem byla jedním ze spolupředkladatelů tohoto návrhu zákona, když ho předkládal před pěti lety senátor František Bublan. Přiznávám se, že jsem si na začátku, než jsem připojila svůj podpis pro tento návrh zákona, tenkrát také kladla otázku, jestli náhodou, byť chceme vyjít vstříc zaměstnancům, jim neublížíme tím, že je zbavíme možnosti si trošičku přivydělat. Ptala jsem se tenkrát v obchodech, protože jsem žena, tak chodím samozřejmě nakupovat. A těch, kterých jsem se ptala, mi říkali dvě věci. Za prvé, že ty částky, které za to dostanou, pokud dostanou za práci ve svátek, nejsou tak významné, aby to převážilo hodnotu, kterou pro ně má to, že alespoň těch sedm dní v roce o vyjmenovaných státních svátcích mohou být doma s rodinami. Pak jsem ten návrh připodepsala.

Teď, když se začalo opět hovořit o tomto návrhu a o možnosti zrušit tyto dny volna pro pracovníky v obchodě, tak už jsem se nemusela chodit ptát, oslovovaly mě prodavačky a prodavači sami. Říkali - proboha, vždyť to je jedno z mála, to je fakt sedm dní v roce, kdy víme, že budeme moci být doma, kdy budeme moci být se svými rodinami nebo si prostě ten den užít, jinak jedeme pátek svátek, prostě nepřetržitě, a nevíme, kdy to volno budeme moci mít. Proto jsem v této chvíli vznesla návrh k zamítnutí.

Neobstojí tam ani srovnání s nemocnicemi, dopravou či jinými profesemi, protože i v té nemocnici je omezený provoz o těchto svátcích, stejně tak jako ve všech dalších oborech lidské činnosti. Ale nemocnice jet musí, nemoc si nevybírá ani čas ani místo ani člověka. Ale nakoupit si snad proboha můžeme jindy. Čili neobstojí ani ten důvod o tom, že podnikatelé přijdou o nějaké své příjmy. Naopak. Jako žena mám tu zkušenost, že když vím, že nebudu moct jít nakoupit, tak nakoupím víc dopředu, aby náhodou rodina netrpěla. A myslím si, že v tom nejsem sama.