Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážené paní ministryně, paní poslankyně, páni poslanci, ctěná Sněmovno, chci zdůraznit, že tento návrh podporuji jako sociální demokratka, protože naplňuje základní zásady, ke kterým se hlásím.

A to je za prvé, že společnost se musí starat a podporovat ty nejslabší své členy: děti, seniory, osoby se zdravotním postižením. O ty se musí starat a podle toho se pozná civilizační úroveň každé vyspělé společnosti, nebo nevyspělé společnosti.

Za druhé, druhá teze. Když člověk celý život pracoval, odváděl sociální pojištění, odváděl příslušné daně, pak musí dostat důchod, za který se dá důstojně žít, a ne, že se odchodem do důchodu ocitá na hranici chudoby, nebo pod ní. To je prostě v civilizované společnosti nepřijatelné.

A třetí teze, třetí zásada. Peníze do lidí jsou vždycky ty nejlepší a nejefektivnější investice samozřejmě z pohledu toho jednotlivého člověka, ale také z pohledu společnosti a dlouhodobého výhledu společnosti.

A nyní trochu podrobněji k tomu návrhu. Parametry návrhu a zdůvodnění zde přednesla jak paní ministryně Maláčová, tak paní ministryně a vicepremiérka Schillerová. Pravice to ale odmítá s tím, že prý zadlužujeme zemi a že návrhem důchodu uplácíme voliče z řad seniorů. Já se proti tomu chci zásadně ohradit. Opravdu to tvrzení je naprosto, ale naprosto nehorázné a, promiňte mi výraz, řekla bych, sprosté. To prostě uráží inteligenci všech lidí v této zemi a seniorů zvláště. Víte, my si musíme připomenout, jak se vlastně ty dluhy dělají. Možná na začátek bychom měli říct, co tedy považujeme za dluh. Budeme považovat za dluh nákupy vojenské techniky? Budeme považovat za vyrábění dluhu miliardy, které stojí dálnice? Dálnici určitě potřebujeme, ale připomenu, že jeden kilometr dálnice je jedna miliarda, tak si to srovnejme. Anebo předražené zakázky v ledasčem? Anebo budeme za dluh považovat to, že dáme peníze lidem, v tomto případě seniorům, kteří ale ty koruny, to navýšení těch důchodů, nedají do štrozoku, ani je neodvedou do daňových rájů, ale utratí je v podstatě obratem ruky, protože jim prostě stejně nic jiného nezbývá. Ty jejich příjmy jsou takové, že to prostě nenacpou do těch štrozoků, což ale znamená z pohledu společnosti a ekonomiky společnosti, že jestliže dáte peníze lidem, tak rozhýbáváte ekonomiku, protože ti lidé nakupují, nakupují zboží, nakupují služby, a tím se ekonomika posiluje a roztáčí, vytváří to novou práci. Mimochodem to jsme zde slyšeli, když pravice, ODS konkrétně, hlasovala pro snížení superhrubé mzdy. Říkali: nechte ty peníze lidem, oni budou vědět, co s nimi. Tak já teď říkám: nechme ty peníze seniorům, oni ví, co s nimi.

A to je jeden způsob vyrábění dluhů, nebo respektive bychom to mohli rozdělit na dvě části. Jeden způsob je, že víc vydáte. Já tvrdím, že když vydáte do lidí, tak je to investice. Druhý způsob je, a to nám tady vyznává skutečně pravice, že si snížíte příjmy. O superhrubé mzdě už jsem mluvila. Ale já připomenu ještě Topolánkův batoh, který snížil příjmy státu, příjmy státního rozpočtu těsně na začátku krize a krize v České republice tehdy trvala třikrát tak dlouho jak v okolních zemích. To je také potřeba připomenout. Prostě jako sociální demokratka bych stavěla lidskost proti sobectví. A znova investice do lidí, ne opačně. Senioři si na své důchody za život vydělali a rozhýbávají ekonomiku, vrací ty peníze do společnosti tak, aby fungovala. Neodvádí je jako dividendy a neodvádí je do daňových rájů.

A ještě poznámka. To, co navrhuje KDU-ČSL, tedy to výchovné, a já bych k tomu přidala ještě opatření ve vztahu k náročným profesím, to již leží ve sněmovním systému jako poslanecký návrh zákona. A my jsme samozřejmě připraveni to předložit jako pozměňovací návrhy i k tomuto návrhu zákona. A jestli to KDU-ČSL myslí vážně, tak určitě tyto návrhy podpoří tak, aby mohly platit ještě letos.

A ještě mi skutečně dovolte, omlouvám se, že jsem dneska delší, než bývá mým zvykem, ale poznámku na adresu TOP 09. Víte, změna důchodového systému podle pravice je vlastně privatizace důchodového systému, vyrábění bankovních produktů tak, jak to bylo zřízením druhého pilíře, který, se ukázalo, že absolutně nefunguje, a to nejenom, že nefungoval u nás v České republice, ale nefungoval nikde jinde, kde se zavedl, protože skutečně efektivní a zaručující důchody i do budoucnosti je průběžný důchodový systém. To není bankovní produkt. To se nedá zprivatizovat, to se nedá nikam odvést. To je prostě dneska položeno na základě solidarity. Ten, kdo pracuje, je v produktivním věku, odvádí pojištění, a to se okamžitě vyplácí stávajícím seniorům. A tak to prostě funguje v průběhu věku.

A funguje to, nedá se to rozkrást. Promiňte mi ten výraz. Na důchody prostě bude vždy, pokud bude fungovat průběžný systém. My máme v téhle chvíli na důchodech asi 8 % nebo důchody tvoří 8 % HDP. Polsko a další okolní země mají kolem 12 % HDP ročně. A já jsem viděla predikce, viděla jsem výhledy, které uváděly, že těch 12 % HDP bude potřeba v roce 2050 v České republice. To je totiž chvíle, která bude, kdy bude největší skupina seniorů proti lidem v produktivním věku. Pak už se ten poměr bude zase měnit, přesto v tom roce 2050 to má tvořit 12 % HDP.

Okolní země nekrachují. Fungují, zvládají to. Věřím tomu, že Česká republika to zvládne taky. Na důchody prostě bude, musí být. Senioři si to odpracovali a senioři si to zaslouží. A já se bojím toho slibu koalice SPOLU, že tedy, když vyhrají volby, tak tu důchodovou reformu udělají. Toho se opravdu bojím.