K uspořádání semináře “Rovné příležitosti z pohledu rodinné politiky” nás vedla aktuální společenská diskuse nad otázkou, jaký význam má uplatňování rovných příležitostí a jejich podpora pro společenské postavení rodiny a také potřeba pojmenovat ty oblasti rodinné politiky, v nichž je z našeho pohledu koncept rovných příležitostí naplněn nebo chápán nedostatečně nebo v nichž je třeba zohlednit ještě další východiska.

Když slyšíme pojem rovné příležitosti, vybaví se nám nejčastěji termíny jako např. volební právo, právo na práci, na stejnou odměnu za vykonanou práci, péči o potomky, zajišťování chodu domácnosti, a to bez rozdílu na příslušnost k pohlaví. Je otázkou, jak zásadně ovlivňuje koncept rovných příležitostí rodinu jako takovou, rodinu v jejím samotném fungování a to jak uvnitř, tak na venek vůči společnosti. Jak přínosné nebo naopak negativně ovlivňující jsou rovné příležitosti pro rodinu, pro jednotlivé členy, jaký dopad mají mezigenerační vztahy. Pokud se matka brzy po porodu zapojí do pracovního procesu a starost o dítě přenechá otci, či jiné, ať už blízké nebo cizí osobě, jaký dopad má tato skutečnost na další vývoj nejen dítěte, ale celé rodiny? Má mladá generace vzory nejen ve svých rodičích a prarodičích? Jaký signál vysílá společnost k fungující rodině, je rodina vnímána pouze jako ekonomická jednotka nebo společnost oceňuje i její další důležité funkce, z nichž tou nejdůležitější je komplexní výchova budoucí generace? Vede šance rovných příležitostí ke zlepšení postavení rodiny nejen z pohledu finančního zajištění, ale zohledňuje i aspekt celospolečenského uznání a ocenění? Tyto a ještě mnohem více otázek zaznělo na semináři.

Přednášející zde prezentovali důležitost rodičovských rolí, kdy je dítě vychováváno mámou –ženou a tátou –mužem, jako vzor komplementární dyády. Rovněž poukázali na škodlivost institucionální výchovy dětí v raném věku a to už od 6 měsíců, tzv. Islandský model. To, co řešíme teď my v ČR, to řešili ve Švédsku před 45 lety. Je to brzký návrat rodiče do práce po mateřské dovolené a velký důraz na zaměstnanost a kariéru rodičů. Důsledkem těchto opatření je ztráta emocionální funkce pro dítě, která je nenahraditelná. Švédsko nyní řeší problémy s osobami, které žijí v domácnostech osamoceny a které se potýkají s psychickými problémy. Z tohoto vývoje bychom se měli poučit. Jsem pro podporu rodiny jako základní buňky společnosti, která má mít možnost vychovávat děti v celém rozměru bio- psycho- socio- spirituálním s co nejmenším zásahem ze strany státu.

Velké poděkování patří paní Marii Oujezdské, ředitelce Národního centra pro rodinu, která byla realizátorkou tohoto semináře.

Pavla Golasowská
poslankyně KDU-ČSL