V letošním roce předvádějí mnohá v Česku působící média zvlášť názorně, že víc než skutečný život a problémy české společnosti a občanů je zajímají pseudoproblémy, honba za hloupými, málo obsažnými senzacemi nebo přímo nahrazování obrazů skutečného života virtuální realitou připravenou v redakcích a střižnách. V průběhu roku tak nejen bulvár a komerční televize, ale i takzvaná veřejnoprávní média placená přímo z poplatků občanů, tedy Česká televize a Český rozhlas, cíleně zabředávaly do zástupných problémů a podjatého stranění »svým« politikům a »svému« zaujatému vidění světa snad ještě více než obvykle.

Namísto podávání objektivních a vyvážených informací o názorové různosti české společnosti a politické scény a namísto dostatečně širokých diskusí o stavu společnosti, ekonomiky a o příčinách se tato média uchylovala ke zkratům a k přednostní prezentaci názorů užšího okruhu vybraných politiků. Kritičtí diváci poukázali zejména na to, že pro Českou televizi je nejoblíbenějším politikem a odborníkem předseda menší pravicové strany TOP 09. Roli nepřítele číslo jedna pak Česká televize podle kritických hlasů bezvýhradně přisoudila prezidentovi republiky, se kterým vede permanentní střet.

Naposledy 28. října se hlavním tématem většiny médií nestala solidnější diskuse nad odkazem zakladatelů, budovatelů a obránců Československé republiky. Významnějším tématem se nestalo ani to, nakolik se současný český stát svou politikou a významem, či spíše bezvýznamností rozchází s ideály těch, kdo se za vznik a udržení československé státnosti zasadili a kdo pro něj obětovali i své životy. V den státního svátku v médiích vrcholil boj stran, uskupení a redakcí s prezidentem republiky »o metály«. A tématem, které přehlušilo vše ostatní, se stala žabomyší tahanice o to, zda prezident měl či neměl komusi vyhovět a zařadit na jeho osobní naléhání do tří desítek na Hradě vyznamenávaných osobností »strýčka«.

A ještě jedno téma v té souvislosti přebíjelo bezmála celý měsíc realitu života v Česku. Dalajláma samozřejmě už není exilovým představitelem otrokářského státu z náhorní plošiny Tibetu, spadajícího pod státní svrchovanost Číny, který padl v 50. letech. Delší dobu už dalajlámu ani jeho zázemí nefinancuje vláda Spojených států přímo prostřednictvím CIA. Přesto pokusy přiznat mu oficiální status a přijímat jej na úrovni státní reprezentace bývají Čínou nutně hodnoceny podobně, jak by hodnotily Spojené státy pokus kohokoli oficiálně přijmout nějakého lidumilného následníka jižanské konfederace nebo indiánského náčelníka požadujícího větší autonomii, případně odtržení Arizony či Indiany od USA.

O tom, jakou válku vede mnoho médií k potěše vlády Spojených států proti údajnému »rusko-čínskému nebezpečí« a s jakým rozmachem přehlížejí, že největší hrozbu pro evropskou i světovou bezpečnost a jednu z příčin mnohamilionové migrace dnes představuje expanzivní politika Spojených států a NATO, se přesvědčujeme den co den. Ostatně i komediální prezidentská volební kampaň ve Spojených státech skončila zcela jiným výsledkem, než o kterém nás tak usilovně dopředu přesvědčovala podjatá média. A tomu říkají informační demokracie.

Proti mediální manipulaci reality, proti zastírání příčinných souvislostí politiky a společenského vývoje je nutné se aktivně bránit. Používáním vlastního rozumu, preventivní nedůvěrou ke všemožným mediálním kampaním a také kritickým ověřováním a hledáním informací z různých zdrojů. Život v České republice, v Evropě i ve světě totiž běží a také historická zkušenost často vypadá jinak, než jak to vykládají a zkreslují mediální šíbři.

Miroslav GREBENÍČEK, poslanec (KSČM)
publikováno 12. listopadu v deníku Haló noviny

Převzato z profilu.