Dobrý večer. Pane místopředsedo, pane premiére, paní ministryně, kolegyně, a kolegové. Po více jak po půl roce se naše Sněmovna opět vrací k tématu, které je pro občany mého regionu stále velmi aktuální. Tímto tématem je situace ve společnosti OKD. Bohužel jsme dneska svědky klinické smrti této kdysi největší československé firmy, která v roce 1989 dávala práci více jak sto tisícům zaměstnanců.

Vím, o čem hovořím. Ve společnosti OKD jsem pracoval od 1. listopadu roku 1977 do 31. srpna roku 2013, tzn. téměř 36 let. A je celkem pochopitelné, že se o osud této společnosti velmi zajímám. Hornictví na Ostravsku, Karvinsku má více než 200letou tradici a pro mnohé z nás, kteří jsme spojili s hornictvím náš život, je to skutečně srdeční záležitost. Proto si myslím, že je zcela legitimní žádat odpověď na otázku, kdo nese politickou, morální a případně i trestně právní odpovědnost za to, že je firma OKD v likvidaci.

Předpokládal jsem, že nám na tuto otázku odpoví pan premiér Sobotka. Velmi pečlivě jsem studoval jeho vystoupení k rozpravě k tomuto bodu, které proběhlo 30. června minulého roku. Pan premiér nám sdělil, že společnost OKD, stejně jako velká většina dalších firem v České republice, prošla divokou privatizací, díky níž stát většinou nic nezískal. A jenom díky úsilí Bohuslava Sobotky, který byl v roce 2004 ministrem financí, stát odprodejem 46 % akcií OKD získal částku ve výši 4,1 miliardy korun. 4,1 miliardy korun je skutečně hodně peněz, ale ne za 46% podíl firmy, která kromě dolu a důlní techniky vlastnila 44 tisíc bytů, tisíce hektarů pozemků, desítky hotelových zařízení, koksovny, Báňské strojírny, výstavbu OKD, OKD dopravu, OKD rekultivace, Báňskou obchodní společnost, Kovohutě Břidličná, Kovonu Karviná, Hornický penzijní fond, Závod energetika a zásobování, Závod automatizace a mechanizace, Důlní průzkum a bezpečnost, a to bych mohl ještě vyjmenovávat celou řadu dalších podniků.

To, že pan premiér za odprodej tohoto obrovského majetku požadoval pouze 4,1 miliardy korun, je pro mě pádný argument pro tvrzení, že pan premiér v roce 2004 při podpisu odprodeje minoritního podílu státu ve společnosti OKD nepostupoval s péčí řádného hospodáře. Vím, že mi pan premiér sdělí, že se ve svém rozhodnutí opíral o znalecké posudky, ale dle mého názoru, pokud je někdo ministrem financí, tak musí mít analytické myšlení nebo se řídit alespoň selským rozumem.

Pojďte, prosím, kolegyně a kolegové, počítat se mnou. V roce 2004 tehdejší ministr financí Bohuslav Sobotka prodal Karbon Invest 46% podíl státu ve firmě OKD. V majetku OKD bylo 44 tisíc bytů. 46% podíl z tohoto množství je 20 240 bytů. V roce 2004 byla v Moravskoslezském kraji průměrná prodejní cena jednoho metru čtverečního bytu 7 304 korun.

U dvoupokojového bytu o ploše 50 metrů čtverečních se tedy jedná o cenu 350 tis. korun za byt. Vzhledem k tomu, že se kupující smluvně zavázal nepřevést vlastnické právo na třetí osobu, nebudu kalkulovat s cenou tržní, ale pouze s cenou ve výši 100 tis. korun na jeden byt. Pokud tuto cenu za jeden byt vynásobím 20 240 byty, které byly součástí odprodeje 46 % akcií, dostaneme se na částku 2 020 mil. korun. Součástí prodeje minoritního podílu byly 46% podíl na 4 700 hektarech pozemků. Šestačtyřicetiprocentní podíl je 2 162 ha. V roce 2004 se cena pozemků v okresech Karviná, Ostrava a Frýdek-Místek pohybovala od 200 do 1 000 korun za metr čtvereční. Pokud do mých kupeckých počtů dosadím pouze cenu 100 korun za metr čtvereční za pozemky, tak za pozemky o velikosti 21 620 mil. metrů čtverečních získám 2 160 mil. korun. Jenom pro zajímavost: Tuším, že v roce 2014 byla složena záloha resp. byla uzavřena smlouva na odkup pozemků od firmy Asental z Bakalovy skupiny pro výstavbu průmyslové zóny Barbora za cenu 212 korun za metr čtvereční.

Pokud udělám součet mých kupeckých počtů, jenom za byty a pozemky se dostanu na částku 4 180 mil. korun, což je částka o 80 mil. vyšší, než za kterou prodal stát podíl v OKD. Takže se oprávněně ptám: Co dostal stát za svůj 46% podíl v dolech, za důlní techniku, za podíl v koksovnách, v Báňských strojírnách, VOKD, ve společnosti OKD Doprava, OKD Rekultivace, Kovohutích Břidličná? A mohl bych zase znovu vyjmenovat všecky ty podniky.

Pan premiér opakovaně hovořil o tom, že se ve svém rozhodnutí řídil závěry znalců. Bohužel, s tímto argumentem se nemohu ztotožnit. Stačilo, kdyby si pan premiér udělal stejně jednoduchou cenovou kalkulaci nebo analýzu prodávaných bytů a pozemků jako jsem si ji udělal já. Pro své kalkulace jsem si vystačil s údaji z Českého statistického úřadu. Pan premiér je absolventem Právnické fakulty. A tak se mi nechce věřit, že kdyby se pan premiér rozhodl prodat svůj pražský byt a znalec by jej ohodnotil na 300 tis. korun, tak by takovou smlouvu bez váhání podepsal. S tím, že by manželce zdůvodnil: Vše se bohužel musí bezvýhradně řídit znaleckým posudkem.

Nejsem sám, kdo si myslí, že stát nevýhodně odprodal svůj 46% podíl v OKD. Podezření na nevýhodný prodej menšinového podílu státu v OKD z roku 2004 řeší také nezávislý soud. Nicméně se nemohu zbavit dojmu, že tento soud je na okraji mediálního zájmu našich novinářů, přestože je zde žalobou vyčíslena škoda státu ve výši 5,7 mld. korun. Můžete to zkonfrontovat dneska s informacemi, kdy noviny, média jsou plné kauzy paní Nagyové, kde hovoříme o nějakých 10 mil. za kabelky.

A pro mě nebo možná pro vás je ještě podstatnější věc, že se jedná o soud v trestní věci. To znamená, že pokud by soud rozhodl, že při privatizaci 46% podílu v OKD došlo k trestnému činu, byly by všechny smlouvy v jeho souvislosti uzavřené, od začátku neplatné a majetek by se vrátil státu. Soud navíc v takovémto případě může rozhodnout o zajištění věci, která je výnosem z trestné činnosti. O dalekosáhlých důsledcích takovýchto rozhodnutí vám jistě nemusím hovořit. Jen připomenu, že se bavíme o kauze, ve které významně figuruje náš pan premiér.

Nechci, aby moje vystoupení vyznělo jenom jako kritika pana premiéra. Na hořkém osudu OKD se podílela celá řada dalších politiků a zákulisních hráčů. Dnes si už málokdo vzpomene, že základní kámen k divoké privatizaci OKD položil pan Vladimír Dlouhý. A to tím, že ze společnosti OKD nesystémově vyčlenil Důl ČSM. Kdo si dnes vzpomene na pana Jiřího Skalického z ODA, který pár dnů před zrušením Fondu národního majetku snížil jmění společnosti OKD, což umožnilo následně panu Grossovi získat majoritu ve společnosti OKD? Kdo si dnes vzpomene na datum 14. října 1998, na den, který pan Tomáš Ježek nazval kapitálovým incestem?Tento den skupina tří manažerů firmy OKD, konkrétně pana Koláčka, Otavy a Przybyly, získala většinový podíl ve firmě OKD bez toho, že by vynaložila jednu korunu ze svého.

Viníků zodpovědných za osud OKD je celá řada a každý svým dílem přispěl k dnešnímu žalostnému stavu, ve kterém se firma OKD nachází. Po odprodeji minoritního podílu státu firmě Karbon Invest v roce 2004 následně v témže roce společnost odkoupil pan Bakala a OKD tak definitivně dostalo polibek smrti. Bakala a jeho společníci v roce 2005 založili firmu NWR a zahájili etapu tzv. diverzifikace firmy, česky řečeno její tunelování. Vše, co mělo nějakou hodnotu, Bakala z OKD vyvedl a prodal. Další desítky miliard Bakala z OKD vytáhl formou dividend či vstupem na burzu. Stát většinou nečinně přihlížel. Jednou z mála reakcí byla žaloba, kterou Ministerstvo financí v roce 2010 podalo na kyperskou firmu RPG Industries. Jednalo se o pokutu 20 mil. korun, a to za to, že bytový fond bývalého OKD byl převeden na společnost RPG Byty. Tehdy bohužel Ministerstvo financí neuspělo, ale díky tomu v této věci existuje rozhodčí nález z roku 2011. V něm se píše, že k porušení privatizační smlouvy nedošlo, protože byty se do společnosti RPG dostaly rozdělením původního OKD na sedm nástupnických společností, což privatizační smlouva nezakazuje. Navíc se přechod bytů uskutečnil v rámci koncernu NWR, který i nadále společnost RPG Byty ovládá.

To byly hlavní důvody, podle rozhodčího soudu, proč nenastaly důvody pro vyplacení pokuty Ministerstvu financí. Co je ale důležitější, tehdy tímto výrokem pohasla naděje nájemníků, že by si byty mohli ještě jednou koupit, jak jim bylo slíbeno. Mezitím však došlo k podstatné změně situace. A ta spočívá v tom, která podle mého může znovu oživit naděje nájemníků na získání jejich bytů, a to je to, že společnost RPG ovládla lucemburská společnost Fondy Bydlení 3 a dala je do zástavy britské společnosti CBRE Loan Services Limited. Ani u jedné společnosti není jasné, kdo jsou její skuteční majitelé a kdo jsou její beneficienti. To podle mého názoru dramaticky mění celou situaci a znovu otevírá možnost, aby si horníci mohli své byty koupit podle podmínek stanovených v privatizační smlouvě. Byty jsou dnes totiž dle mého názoru již mimo koncert NWR a mimo kontrolu společností, které OKD původně privatizovaly.

Pan premiér, jak už jsem jednou řekl, není jediným viníkem současné situace v OKD. Od roku 2006 do roku 2013 zde vládly s malými přestávkami pravicové vlády s ministrem financí panem Kalouskem. Ten byl mimochodem v roce 2004, kdy došlo k odprodeji minoritního podílu, předsedou rozpočtového výboru za tehdy vládní KDU-ČSL. Dne 5. listopadu roku 2009 při projednávání bodu nazvaného Zpráva vlády o řešení problematiky tzv. bytového fondu OKD, tehdy opoziční ČSSD ústy poslance Zaorálka žádala vládu, aby prověřila možnost odstoupení od smlouvy o prodeji akciového podílu státu ve firmě OKD. S ohledem na zjevné neplnění smluvních podmínek. V rámci tehdejší rozpravy se poslanec Miroslav Opálka dotázal ministra financí pana Kalouska, zdali je ochoten místopřísežně říci, že peníze, které ovládá pan Bakala, v žádném případě nebudou použity ku prospěchu TOP 09. Pan Kalousek tehdy řekl: "Promiňte, že zdržuji, ale na takto přímé oslovení musím odpovědět ano. A místopřísežně tady z tohoto místa říkám, že Zdeněk Bakala ani žádná jeho firma nikdy nedala a nikdy nedá žádné prostředky TOP 09. Všechno ostatní jsou pomluvy."

Co se v kauze OKD Byty dělo dál? Jak již bylo řečeno, v lednu roku 2010 Ministerstvo financí udělilo společnosti RPG Byty smluvní pokutu ve výši 30 mil. korun, ale tu rozhodčí soud odmítl. Důvodem bylo to, že stát nedůsledně kontroloval plnění příslušných ustanovení smlouvy. 

Bakala tak státu nemusel platit nic a ušetřených 30 mil. v roce 2010 spravedlivě rozdělil: ODS dostala 15 mil., TOP 09, opakuji TOP 09, a Věci veřejné shodně po 7,5 mil. Předpokládám, že na prstech jedné ruky spočítám ty, kteří uvěří tomu, že to byly dary pramenící pouze z politického přesvědčení pana Bakaly. Naopak tomu, že pan Kalousek 5. listopadu 2009 místopřísežně lhal, uvěří celý národ, protože se pan Kalousek usvědčil sám.

Takto projednávaný bod se jmenuje Informace vlády o postupu ve věci nevýhodné privatizace OKD. Bohužel jsem se o tom, jak chce vláda v této věci dále postupovat, prozatím nic nového nedozvěděl. Pan premiér je z mého pohledu zodpovědný za prodej minoritního podílu státu ve společnosti OKD a v této souvislosti panu premiérovi vyčítám tři věci. Za prvé odprodej 46procentního podílu státu za velmi nevýhodnou cenu. Za druhé, že jednoznačně smluvně nezavázal kupujícího k následnému odprodeji 44 tisíc bytů nájemníkům. A za třetí, že smluvně nezavázal kupujícího k vytvoření rezervy na fázi likvidace dolu.

To, že pan premiér jednoznačně smluvně nezavázal kupující stranu, aby odprodala byty nájemníkům, mu nikdo v našem regionu neodpustí. 44 tisíc nájemníků platí nekřesťanské nájemné a premiérovi výzvy, aby sociální demokracie otočila své kormidlo doleva, berou jako výsměch. Oni nechtějí, ať pan premiér točí kormidlem, oni chtějí své byty, které jim byly slíbeny, a pan premiér jim to měl garantovat. Stejně tak panu premiérovi neodpustí moji horníci a daňoví poplatníci to, že smluvně dostatečně nezavázal kupující stranu k tomu, aby si vytvořila dostatečné prostředky na fázi útlumu dolu. Z vlastní zkušenosti vím, jak propracovaný systém vytváření rezerv pro takovéto případy a nakládání s nimi funguje v největší německé těžařské společnosti RAG. Vždyť horníci Bakalovi vydělali desítky miliard a dnes, když jim zavírají šachty, dostanou, jak se u nás říká, suché z nosa. Nejsou slíbené peníze na odstupné, nejsou peníze na technickou likvidaci šachet. A kdo to všechno zaplatí? Daňový poplatník. A za jakou cenu? Za několik miliard korun.

My tu dnes a možná i příště budeme diskutovat nad otázkou, kdo nese morální a politickou odpovědnost za osud OKD a ten, kdo se nejvíce podílel na jeho kolapsu, si dnes v klidu vychutnává svůj doutník na břehu Ženevského jezera s uloupenými miliardami v kapse. Tohle jsme my horníci skutečně v roce 1989 nechtěli.

Roky ztracené nečinností vlád se nedají vrátit, ale věřím, že škody jdou stále zmírnit. Proto ve svém usnesení, které, pokud dneska dojde na podrobnou rozpravu, načtu, navrhnu tři roky.

První krok je, aby Ministerstvo financí ve spolupráci s Ministerstvem spravedlnosti zanalyzovalo, jaké jsou možnosti zajištění majetku privatizovaného v roce 2004 pro případ, že by byl výnosem z trestné činnosti.

Za druhé, aby Ministerstvo financí zanalyzovalo, zda by nebylo účelné podat rozhodčí žalobu na společnost RPG Byty, kterou by se pokusilo znovu vymoci naplnění odstavce 7.6 písmena D privatizační smlouvy, totiž odprodej jednotlivých bytů z takzvaného bytového fondu OKD jejich současným nájemníkům podle podmínek stanovených ve smlouvě.

A konečně za třetí, aby vláda České republiky podnikla veškeré kroky ke zjištění, kdo jsou skuteční majitelé a beneficienti společnosti Fondy bydlení 3 z Lucemburska a CBRE Loan Services Limited z Velké Británie, které v současnosti podle obchodního rejstříku ovládají RPG Byty, a to včetně pověření tímto úkolem Úřadu pro zahraniční styky a informace, pokud se to ukáže jako nezbytné.

Doufám, že těmito právními kroky ze strany České republiky vůči současným nebo bývalým majitelům bytů OKD pomůžeme prosadit to, co měl pan premiér Sobotka garantovat u prodeje 46 % akcií státu. Co bylo ukradeno, musí být vráceno. S tímto heslem pan Kalousek prosazoval církevní restituce. Věřím, že se stejným odhodláním bude on i celá naše Sněmovna podporovat opatření vedoucí alespoň k vrácení ukradených bytů jejich nájemníkům.

Děkuji za pozornost. (Potlesk z řad poslanců ANO.)