Nejdůležitější argument je ten, že lidé si vybrané dny uzavřených obchodů nepříliš pamatovali a nebyli si jistí, který sváteční den je zavřeno a který ne. Tyto zmatky by tak skončily.

V principu jde o správné rozhodnutí. Otevřené obchody ve sváteční dny znamenají nejen trávení volného času v obchodech všedním nakupováním ze strany těch, kteří nakupovat chtějí, ale především neposkytuje dostatečné volno zaměstnancům prodejen a obchodních řetězců. Ti jednoduše musí do práce jenom proto, že ostatní chtějí zrovna ve volném dni nakupovat. Příznivci úplné liberalizace argumentují jejich právem nakupovat kdy chtějí, a taky tím, že stát jim v tomto nemá co nařizovat, co mají a nemají dělat.

Těžko říct, jak si příznivci otevřených obchodů ve svátky vlastně představují nejen výkon individuální svobody, ale vůbec vztah státu a občana. Jejich argument, že jim politici nemají co poroučet by se dal přeci generalizovat a použít i na jakoukoliv jinou situaci.

Směrem k právu zaměstnanců maloobchodu na odpočinek a prožití volného dne argumentují, že pokud se jim to nelíbí, měli by si vybrat jiné povolání. Vzhledem k těmto argumentům je třeba připomenout několik základních hodnotových východisek, proč KDU-ČSL hodlá prodej o svátcích omezit.

K prvnímu argumentu: Podstatou výkonu veřejné moci, včetně nejvyšší zákonodárné činnosti parlamentu, není jen technokratické řízení veřejných institucí, jak se nám snaží někteří politici namluvit, nýbrž jde o autoritativní vyměřování hodnot. Na pozadí jakéhokoliv rozhodnutí ve věci veřejného zájmu stojí nějaké pojetí dobra, které se zákonodárce snaží uplatnit. Podstatou demokracie je svobodná soutěž idejí a názorů, což tedy znamená, že různá pojetí dobra jsou zastoupena pluralitně a jejich nositeli jsou jednotlivé politické strany, akcentující jiné hodnoty. Podle toho, se kterým pojetím se nejvíc ztotožňujeme, potom také volíme.

Cokoliv se týká našeho soukromí, tedy našeho osobního života či interakce s našimi blízkými doma, do toho nemá státní moc vůbec co zasahovat. Pokud ovšem vstupujeme do veřejného prostoru (a nákup rohlíku v obchodě se nepochybně ve veřejném prostoru odehrává, stejně jako interakce s prodavačem je formálním úkonem faktického uzavření kupní smlouvy, tedy právním aktem), musíme počítat s tím, že vstupujeme do prostoru regulovaného pravidly, která jsou konkretizací hodnotového řádu společnosti. Je pak podstatou vládnutí v demokratickém systému, že je tento řád nastolován autoritativními úkony těch, kteří mají mandát k výkonu veřejné moci.

A k argumentu druhému: KDU-ČSL považuje státní svátky za dny spojené s významnými událostmi našich dějin, osobnostmi či symboly, které mají velký význam i pro současné hodnotové a morální klima ve společnosti. Pracovní volno v daný den je pak příležitostí pro všechny, kteří mají zájem si tyto významy připomenout, danou dobu prožít nevšedně. Týká se to i prodavačů a pokladních v obchodech. Argument, že pokud nechtějí pracovat ve směnném provozu, tak mohou pracovat jinde, sice obráží právo volby každého z nás vybrat si adekvátní povolání. Stejně tak je ale zájmem společnosti, aby měla dostatek pracovníků v různých profesích. Stejně tak bychom totiž mohli argumentovat u zaměstnanců záchranné služby, policistů, hasičů, operátorů tísňových linek atd. Ti jsou ovšem potřeba v životním zájmu společnosti 24 hodin denně. Pokud si stejnou dobu nekoupíme rohlík, hlady rozhodně neumřeme…

Nadto dny pracovního volna v maloobchodě jsou běžnou praxí ve většině okolních evropských zemí, kde se zavřené obchody netýkají jen státních svátků, ale např. i všech nedělí. Mnozí z nás si navíc ještě pamatují dobu, kdy všechny obchody byly i v naší zemi každou sobotu odpoledne a neděli zavřené. Některých typů obchodů se to přece týká i dnes. Jde tak o omezování osobní svobody a nestandardní přístup nehodný vyspělé evropské země? Samozřejmě, že právě naopak!

Mgr. Vladimír Hanáček
předseda OV KDU-ČSL Strakonice