Jejich účel je napomoci jejímu efektivnějšímu výkonu v příslušných mikroregionech a posílení podmínek meziobecní spolupráce, která je pro funkčnost zejména nejmenších obcí do 500 obyvatel téměř životně důležitá.

Historický kontext, posilující tendenci ke sdružování obcí do svazků, byl zaprvé velký počet nejmenších obcí, které se v zájmu vlastního rozvoje a vymanění se z pozice nevýznamné periferie větších „střediskových“ obcí osamostatnily převážně hned při obnovení obecní samosprávy v roce 1990, a následně pak zánik okresních úřadů na konci roku 2002, které byly v přerozdělování veřejných peněz obcím blíž než krajské úřady. Větší svazky proto namnoze kopírují území někdejších okresů a jsou do nich začleněna i bývalá okresní města, menší svazky pak obrážejí konkrétní meziobecní spolupráci v malých oblastech, znamenající v podstatě sousedskou výpomoc.

Svazky obcí se od začátku své existence potýkaly s absencí přímého financování své činnosti. Na rozdíl od obcí nejsou adresáty peněz z rozpočtového určení daní. Větší svazky, do nichž patří i bohatší města, mohou tyto větší municipality finančně podpořit a vytvořit tak podmínky solidarity s menšími obcemi. Menší svazky, zahrnující především malé obce, však vlastní dostatečné zdroje od obcí nemají a pro obce by taková spolupráce, znamenající vytvoření dostatečné administrativní kapacity, byla paradoxně ještě větší zátěží, než když by svazek nevytvářely. Je proto nezbytné svazky směrem k jejich dostatečné administrativní kapacitě podpořit shora.

Modely se nabízí dva: buď stát vytvoří podmínky pro financování těchto kapacit formou účelově vázané dotační podpory, nebo se vytvoří podmínky pro bonifikaci příjmů obcí z RUD, pokud jsou součástí svazku, který zároveň prokazatelně funguje a čerpá dotační podporu na konkrétní rozvojové projekty. Bohužel ani jeden z těchto modelů v ČR nefunguje. Finanční podporu k posilování administrativní kapacity svazky čerpaly v posledních letech v rámci projektu Svazu měst a obcí „Centra společných služeb“ (CSS), podpořeného z Evropského sociálního fondu a navazujícího na podobný projekt „Meziobecní spolupráce“, který byl realizován v letech 2013 – 2015. Bohužel tento projekt na konci roku 2019 končí, jeho udržitelnost bude ještě do konce roku 2020 a co bude dál nikdo neví. Už teď to znamená, že svazky jsou nuceny počítat s variantou omezení administrativních kapacit na minimum. Netřeba dodávat, že pokud svazek nemá dostatek pracovníků k administrování vlastních aktivit, nemůže v dostatečném rozsahu realizovat vlastní projekty samotné. Těžko můžeme chtít po předsedovi svazku, který je zároveň neuvolněným starostou malé obce a má vlastní zaměstnání s touto prací nesouvisející, aby ještě sám ve velkém administroval projekty svazku vázané na dotační podporu v řádu set tisíc či milionů korun…

Je dlouhodobou ostudou vládnoucích politiků, že nedokážou vytvořit adekvátní podmínky k podpoře svazků obcí a jejich činnosti. A je to další důkaz selhání především současné vlády Andreje Babiše, že jí budoucnost financování svazků obcí absolutně nezajímá. Pokud nebudou mít svazky obcí z čeho žít, přestanou existovat, a pokud nebudou mít malé obce tuto oporu, přestanou se rozvíjet, obyvatelé z nich budou odcházet do měst a český venkov bude zažívat ještě větší stagnaci než dosud.

Je třeba s tím začít něco dělat!