Před převratem tu existovala pro občany v podstatě jediná banka. Česká spořitelna. Ta přešla pod rakouskou Die Erste Bank, ale klienti, většinou starší občané, kteří neradi mění své zvyklosti, jí zůstali věrni. V podstatě ani nemohli jinak. Na malých městech nic jiného, než Česká spořitelna neexistovalo a ani nyní neexistuje. Starší lidé mají rádi jistotu. A tou jistotou jsou papírové peníze. A jistotou je, že papírové peníze, pro starší občany, leží místo „pod polštářem“ na účtech, dříve vkladních knížkách, což bylo ještě lepší, protože každý viděl, kolik má naspořeno. A jistotou bylo, nechat si doma jenom tolik, kolik potřebuji k životu a neriskovat, že když přijde zloděj, najde v domě peníze. Hotovost ostatně pojišťovny ani nepojišťují.

A když se zjistí, že je třeba peníze z účtu (ze spořitelní knížky) doplnit, tak se zašlo na pobočku spořitelny a potřebný obnos si ze svého účtu vyzvednout.

Problémem je, že vedení bank sídlí většinou v Praze, či jiných metropolích a vládne jim už generace, která s internetem vyrostla a vůbec nechápe, že starší člověk má před internetem spojeným s jeho celoživotními úsporami hrůzu a děs.

A tito šéfové z centra přišli na úsporu, že v malých městech zruší hotovostní operace. V Praze a ve velkých městech je poboček víc, takže, když se zruší hotovostní operace v jedné pobočce, tak senior, seniorka nasedne do MHD a popojede do jiné pobočky, kde hotovostní operace jsou k dispozici.

Ale co senioři v malých městech? Teď jim zdražili o 100% dopravu, zdražuje se jídlo, drogerie, všechno možné a právě v tuto dobu je nutné sahat na své úspory už jenom kvůli udržení se na živu, protože zvláště na venkově jsou důchody tak malé, že nestačí nyní pokrýt náklady na elektřinu, plyn a základní potraviny.