Drastickým škrtem téměř všech vojenských výdajů se daleko rychleji dopracujeme k ozdravení rozpočtů. Objednávky vojenských systémů ze zahraničí nepomohou ani našim zbrojařským firmám, jsou to prostě peníze vyhozené do kanálu.

Proč jsme tedy v NATO, které nás má chránit (před kým ve středoevropské kotlině, když Němci, náš odvěký nepřítel, jsou také v NATO a Rusko daleko za humny?), když právě proto, že jsme v NATO, musíme vydávat tak velké peníze na zbrojení.

Jednou z nejbezpečnějších zemí Střední Ameriky je Kostarika. Ta v roce 1949 zákonem zakázala mít armádu, protože tam v roce 1948 probíhala občanská válka vyvolaná právě armádou. Kostarika je nejstabilnější zemí regionu. Každý muž či žena od 18 let jsou povinni chodit k volbám (pod sankcemi, pokud tak neučiní) a demokracie tam tudíž funguje. A neříkejte mi, že tak fungující demokracie v horkém regionu, jakým je latinská Amerika by nemohla fungovat v našem relativně klidném regionu.

Je zajímavé, že je tam naprostá volnost v zdravotnické politice. Nikdo nezakazuje přírodní preparáty i třeba na léčení rakoviny. Každý má možnost volby. Dokonce tam jezdí nakupovat přírodní léčiva lidé z USA. V Kostarice jsem byl a musím vám říct, že tam jakoby z vás spadne veškerá tíha světa.

Ale to jsem tak trochu odbočil. Jak si Kostaričané zajišťují bezpečnost? Když v okolních zemích svrhnou nějakého diktátora, tak se Kostarika nesnaží ideově stavět na jakoukoliv stranu. Prostě je mu dán politický azyl. A tak všichni diktátoři, a že se jich kolem Kostariky vyskytuje dostatek, v rámci úvahy nad svým možným budoucím pádem a eventuálním bezpečném přístavu pro své dožití, Kostariku chrání. Není to, vážení, geniální státnický tah politiků tohoto Karibskotichooceánského ráje na zemi?