V paměti mi utkvělo vyjádření úspěšného daňového poradce: „Dříve mi na jednoho klienta stačil jeden šanon, teď jich mám pět. Ministerstvo vydá zákon, k němu pak několik vyhlášek, protože se v původním zákoně nikdo nevyznal. Už je toho moc, už se v tom sám nevyznám, a proto omezuji svoji činnost“.

Vedle naší současné vlády přispívá k bující byrokracii i evropský regulátor. Ten nejtěžší úkol, který by mě jako europoslance čekal, bude brzdit regulatorní kreativitu ostatních. Evropská unie nemusí regulovat každou oblast našich životů. Na posledním plenárním zasedání Evropského parlamentu v dubnu tohoto roku bylo hlasováno 67 dokumentů, každý z nich o délce mezi 15 a 200 stranami. I kdyby se vás jako podnikatele z toho týkala jen desetina, tak je to šest legislativních úprav během jediného zasedání.

Těch zasedání je dvanáct do roka! To nemůže žádný podnikatel ani přečíst, natož aby se tím řídil. EU není stát, přesto to Tomáš Baťa ve svých Úvahách a projevech nemohl napsat výstižněji: „Chci dokázati ne slovy, ale skutky, že závod dle našich zásad spravovaný, jest v konkurenčním zápase nezdolný i vůči nejsilnější konkurenci. K této své práci nepožaduji podpory od nikoho, jmenovitě ne od státu. K této své práci potřebuji jediné, aby mi bylo dovoleno pracovat.“