Nedávno jsem psal, jak jsem jedním dechem přečetl knihu Karin Lednické o Životicích a tamní tragédii ze srpna 1944, která stála desítky životů nevinných životických občanů, zavražděných německými nacisty. V dějepise se dříve o této tragédii neučilo. Tento týden jsem našel zprávu, že se místy tragédie plánuje stavba silniční infrastruktury, a to státem (ŘSD).

Neznám podrobně situaci a záměry na místě, ale varuji před neúctou k vlastní historii. Že ji neměli soudruzi v minulém režimu, když totálně přestavěli také kvůli dopravě v Praze místo atentátu na Heydricha (dnes jej připomíná alespoň důstojný polistopadový památník), neznamená, že dnes má stát jejich chyby opakovat. Dovolil by si někdo navrhnout novou silniční stavbu přes Lidice či Ležáky?

Schválně kladu takto provokativní otázku. Nejsem odpůrce výstavby dopravní infrastruktury obecně, ale jsem pro co nejcitlivější přístup k území. Vrcholem je potom skutečnost, že si v současné rozpočtové situaci stát - ŘSD najalo soukromou komunikační agenturu (z Prahy) za bezmála 900 tisíc korun, která má vysvětlovat připravovaný záměr v Životicích a o tomto “dobru” přesvědčovat místní.

Napadá mne snad už jen “za co, Pane Bože, za co…”