Vážená paní předsedající, vážené poslankyně, vážení páni poslanci, vážení páni ministři a ministryně,

já jsem měl už svůj proslov na ráno. Vzhledem k tomu, že jsem řídil schůzi, tak se dostávám k tomu později. Můj pohled bude více shrnující ve smyslu hospodářském a k tomu je hned moje první poznámka. Mě mrzí, že nepřišel tentokrát pan prezident. Bylo to zvykem v těch posledních letech. Já jsem zažil rozpočet, jeho projednávání, pětkrát. Vždycky jsem to vnímal jako zákon roku, bral jsem to jako důstojné projednávání, i když jsme se kolem toho velmi často pohádali, ale to k tomu patří. Ale přítomnost pana prezidenta tomu dávala určitou symboliku, přičemž méně šlo možná o to, co zde pan prezident vždycky řekl, protože vždycky někoho logicky trochu víc naštval, někoho trochu méně, ale ukázal tím význam toho rozpočtu. Naopak musím zase pozitivně zhodnotit to, že jednotliví ministři reagují a že tedy schůze z mého pohledu má velmi slušnou úroveň.

V každém případě, abych se mohl dostat k meritu rozpočtu, tak to musím zasadit do toho hospodářského kontextu, protože rozpočet je samozřejmě součástí hospodářské politiky a já považuji hospodářskou politiku za možná nejslabší vůbec dnes článek této vlády. Ale začnu pozitivně, protože v rámci dosavadních výsledků vlády je třeba objektivně uznat, že jeden z ukazatelů hospodářských, a to je míra nezaměstnanosti, je výborný, je na úrovni 3,6 % a dlouhodobě patříme mezi nejlepší v Evropské unii, buď jsme první nebo jsme druzí a bylo to jak za naší vlády, tak za této vlády, tak za těch předcházejících vlád. Tady ale výčet těch pozitivních hospodářských ukazatelů v zásadě končí.

Co se týká inflace, je vždycky dobré si to připomenout, ale i když teď se pochopitelně zlepšuje z mnoha objektivních důvodů, tak stále patříme mezi čtyři nejhorší země v celé Evropské unii a stále musím opakovat to, že na konci roku 2021 jsme byli na průměru Evropské unie, zatímco nyní se pohybujeme už více než rok, téměř rok a půl, na téměř dvojnásobku, je to necelý dvojnásobek průměru inflace Evropské unie. Beru to podle Eurostatu. Nepochybně je to důsledek jednoho z nejvyšších růstů cen energií, myslím tím v rámci Evropské unie. Můžeme se teď tady přetahovat různými analýzami a různými průzkumy, ale použiji jeden jediný, a to je OECD, z mého pohledu objektivní úhel pohledu, tak zvaná energetická inflace - a beru tu poslední, kterou jsem měl možnost zhlédnout, bylo to za červenec 2023 - tak jsme třetí nejvyšší ze všech zemí OECD. Před námi je Kolumbie a Maďarsko.

Co se týká hrubého domácího produktu, rovněž klíčový hospodářský ukazatel, můžeme se na to dívat opět z mnoha různých úhlů pohledu, ale docela zajímavé je teď poslední srovnání Mezinárodního měnového fondu, který to porovnal od října 2019, čili těsně před covidem, až po říjen roku 2023, čili zhodnotil to za čtyři roky. A ten pohled je zajímavý v tom, že zhodnotil, jak se předpovídal růst hrubého národního produktu v těch následujících čtyřech letech, ano, včetně covidové krize a včetně energetické krize, a jak to nakonec dopadlo. Tak tady je to tristní, Česká republika je nejhorší ze všech vyspělých zemí.

Co mi vadí ještě více, ať se nechytám jenom různých žebříčků, je struktura toho hrubého domácího produktu, která by měla být pro všechny z nás - a teď už se blížím k meritu věci, k tomu rozpočtu - varující, protože pakliže hrubý domácí produkt bude tvořen tím, že tím tahounem bude stát, ať už v podobě toho, že bude utrácet za investice do dopravní infrastruktury a podobně, anebo že bude utrácet ve smyslu spotřeby, tak je to prostě špatně. Tahounem musí být pochopitelně spotřebitel, který kupuje a investuje, ten musí někde vydělávat peníze a to mu zajistí privátní sektor. A ten privátní sektor musí investovat, případně exportovat. To je zdravá struktura hrubého domácího produktu a nemělo by nikoho z nás, protože to přeroste do další vlády, nechat klidným to, jakým způsobem dnes struktura toho hrubého domácího produktu je a jak se vyvíjí.

Tak a teď pojďme k tomu nejpodstatnějšímu a to jsou rozpočty, protože začnu v množném čísle a pak dojdu k tomu rozpočtu na rok 2024. Není možné se na to nedívat z úhlu pohledu těch stávajících dvou let, případně tedy toho roku třetího této vlády a není možné nepřipomenout to, že navzdory všem slibům tato vláda udělá v prvních třech letech svého působení vyšší rozpočtový schodek než naše vlády za osm let předtím, a to beru čistý schodek, to znamená neberu do toho ještě ty triky s přihazováním peněz, respektive v tomto případě úvěru, na Státní fond dopravní infrastruktury. To je prostě realita. Ještě je třeba si připomenout to, že to přihazování na ten Státní fond dopravní infrastruktury, což mimo jiné odsoudila i Národní rozpočtová rada nebo minimálně to zpochybnila, tak bude činit 24 miliard korun v tomto roce, takže to bychom správně k tomu měli ještě přičíst, schodek by byl skutečně vyšší o tuto částku, pohybovali bychom se tím pádem někde na úrovni 319 miliard za předpokladu, že dopadne ten plán tak, jak je plánován, čili 295.