Vážená paní místopředsedkyně, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády,

nejdříve bych chtěl možná poznamenat to, že na to, jak je to extrémně důležitý zákon, možná nejdůležitější, který tady projednáváme v té poslední době, který se dotkne každé domácnosti a který se dotkne možná i firem, minimálně některých, tak zde prakticky není nikdo z vlády. Je zde samozřejmě pan ministr Síkela jako předkladatel, děkuji mockrát za to, že je zde paní ministryně Anna Hubáčková a že je zde i pan ministr zdravotnictví Vlastimil Válek, ale ostatní to zjevně nezajímá. Stejně tak děkuji všem poslancům, kteří zde jsou, zejména tedy z řad opozice, vidím, že lavice jsou plné, a děkuji i té hrstce z koalice, která o tom je připravena diskutovat. Myslím si, že to vypovídá o lecčems a nedivme se potom, že se pětikoalici nebo této vládě přezdívá jako vláda elitářská. Já chápu, že vláda nechce poslouchat kritiku, já chápu, že je i velmi složitá situace, ale to ještě neznamená, že když se kritizuje, tak ta kritika není oprávněná. Proč se domnívám, že ta kritika je oprávněná?

Za prvé jsem přesvědčen, že vláda špatně vyhodnotila energetickou situaci už v minulosti. Můžeme se bavit o tom, proč tomu tak je. Zaměřila se hodně na minulost, na kritiku minulosti, nezaměřila se na to, co nastane, nezaměřila se na řešení a zejména, co mi chybí, je kompetence, která je nahrazována v lepším případě politikou, v horším případě přezíravostí. Zcela se vláda zaměřila na rozpočtovou mantru. Velká chyba za těch posledních několik měsíců. Nikoliv proto, že bych nechápal, že rozpočet je důležitý. Je velmi důležitý, ale vláda s citem velmi špatně odhadla situaci, kdy už se nehraje jenom o rozpočet České republiky, ale hraje se o domácnosti, o jejich chudobu, hraje se o firmy, a začala přenášet ten dluh na ostatní subjekty. To bylo někdy od června. Logicky z toho vyplývá i extrémně pozdní reakce, protože se potom šije všechno horkou jehlou, kupí se jedna chyba za druhou a podle toho ta řešení a ty návrhy vypadají. Pokud máme hledat rozumné řešení, tak musíme - a bez toho se nedá hnout - pochopit východiska. Velmi často to chytáme jako kočku za ocas až v úplném finále. A tato východiska musíme chápat jak v kontextu České republiky, tak v kontextu Evropy, dokonce je musíme chápat i v jakési dynamické podobě, nejenom ve smyslu toho, co bylo, ale i toho, co pravděpodobně bude. Já nemůžu začít jinak, mám-li najít společné řešení, i když si dovedu představit, že nás vláda a pětikoalice natvrdo přehlasuje, tak, abych tato východiska nepopsal a abych neodhadnul to, jak se budou vyvíjet.

Tak začněme Evropskou unií, protože bez toho to dohromady nedáme. Zásadním problémem a jedním z těch důvodů, proč jsme v té situaci, v jaké jsme, je německá energetická politika a její selhání energie wendy(?). Ale to, co je důležité, je, že se nemění. Ano, dobře slyšíme, odstavení jaderných elektráren bude pokračovat i nadále a s největší pravděpodobností skončí poslední tři v tomto roce, a odstavování uhlí je v Německu trvalý proces. Toto je jedním z hlavních důvodů toho, že je málo zdrojů v Evropské unii, že se Německo orientovalo hodně na plyn a že dneska jsou ty ceny tam, kde jsou. Samozřejmě vážným důvodem je válka, agrese na Ukrajině, nejistota z toho vyplývající na trzích a tak dále. Ale pozor, ani toto nekončí. To znamená nikdo dnes neodhadne, jak dlouho válka bude trvat a logicky ta nejistota se bude prohlubovat.