Moje řeč na téma nová naděje pro řízení zdravotnictví pomocí registru, který můžeme nazývat velkým bratrem, bude výjimečně poněkud delší. Je to tím, že ambiciozní plán Ministerstva zdravotnictví inovovat systém platby za diagnózu, tzv. DRG, vzbudil naději, že jeden z největších problémů našeho zdravotnického systému - vytváření ceníku pro úhradu poskytovatelům zdravotních služeb - začne během čtyř až pěti let postupně mizet. Tak to slíbilo Ministerstvo zdravotnictví. K tomuto slibu se však objevil návrh, že kvůli cenotvorbě je potřeba vytvořit gigantickou databázi, ve které by měly být soustředěné zdravotní údaje všech občanů České republiky. Zprvu si toho řada lidí včetně mne nevšimla. Jak se však debata postupně vyvíjela, začala se tato databáze stávat terčem větší a větší kritiky.

To, proč nástup toho odporu proti velké databázi byl takový postupný, je důvod, že projekt se schovával dost úspěšně pod hlavičkou národních zdravotních registrů, kterých je v zákoně již delší dobu celá řada a jejich užitečnost zakryla skutečnost, že databáze hrazených zdravotních služeb bude obsahovat nejen daleko větší množství údajů, ale na druhou stranu je o jejich použití daleko menší představa, než jaká je představa a praktická praxe se zdravotními registry, tak zvanými klinickými.

V projektu nebo chcete-li v důvodové zprávě k novele vládního návrhu není vůbec dokladováno, jakým způsobem se bude obří sbírka osobních údajů využívat a jakými algoritmy bude spojována s jinými zdroji dat. Jsou tam definovány pouze cíle toho návrhu. Cílem, cíli je vytvoření dobré cenotvorby a měření kvality. Postupy, jakými se bude pracovat, se však neuvádí. Z tohoto důvodu jsem se nakonec po četných konzultacích a i po debatách na výboru pro zdravotnictví rozhodl, že vystoupím ještě dnes při třetím čtení a budu vás před tímto předloženým plánem varovat. Než se budete rozhodovat jak o novele hlasovat, rád bych se pokusil popsat přínosy a nedostatky návrhu z pohledu střetu dvou ústavních principů, a to práva občanů na co nejkvalitnější zdravotní péči a práva na ochranu osobních údajů.

Co je obsahem novely zákona o zdravotních službách zde již bylo diskutováno. V současnosti platí povinnost zdravotních pojišťoven poskytovat Ministerstvu zdravotnictví ze svých databází data potřebná pro úhrady zdravotních služeb a pro vyhodnocení dostupnosti a efektivity, to je i kvality služeb. To je dikce současného zákona a ta povinnost byla zavedena mimochodem transparenční novelou, kterou se podařilo prosadit velmi úspěšně ministru zdravotnictví. Novelou správnou, podotýkám.

Dříve si možnost dostávat data od pojišťoven před tou novelou muselo ministerstvo dojednávat. Dnes po schválení transparenční novely je to prostě povinností. Nad rámec těchto dat se však ministerstvo v návrhu novely zákona o zdravotních službách pokouší o podstatné rozšíření tohoto zmocnění a zavedením národního registru hrazených zdravotních služeb hodlá převzít od pojišťoven všechna osobní zdravotní data pacientů i s jejich rodnými čísly. (Hluk v sále.)