Historická běloruská vlajka visí od pondělního odpoledne na terase budovy Krajského úřadu Libereckého kraje. Ten jejím vyvěšením dává najevo podporu občanům Běloruska a vzdává úctu obětem represe při nedávných událostech po tamních prezidentských volbách. Vlajku vztyčili hejtman Martin Půta, radní Květa Vinklátová, primátor statutárního města Liberec Jaroslav Zámečník, běloruští studenti Technické univerzity v Liberci či doktorka z Léčebny respiračních nemocí Cvikov.

„Myslím na všechny, kteří se stali obětmi nepřijatelného násilí bezpečnostních jednotek v Minsku i v dalších místech Běloruska. Takovému přístupu státní moci k občanům podle mého názoru není možné nečinně přihlížet, a to ani z pohledu České republiky, ani celého demokratického mezinárodního společenství. Jsem pevně přesvědčený, že násilí, pronásledování a brutální tresty i za pouhé vyjádření občanského názoru na současnou situaci v Bělorusku musí co nejrychleji skončit. Jedinou cestou je bez jakéhokoliv cizího zasahování nebo vměšování uspořádat v zemi nové svobodné volby za účasti mezinárodních pozorovatelů, a dát tak možnost všem Bělorusům svobodně se vyjádřit k tomu, kým chtějí být vedeni a kam svoji zemi směřovat,“ uvedl hejtman Martin Půta.

Historická vlajka Běloruska byla používána v krátkých obdobích formování běloruské nezávislosti, v letech 1918–1919, a během novodobé emancipace moderního běloruského národa po rozpadu Sovětského svazu v letech 1991–1995. 

„Chceme poděkovat Libereckému kraji. Během pár hodin objednali historickou vlajku Běloruska jen proto, aby nám vyjádřili podporu. Je to dojemné gesto. V okamžicích, kdy Československo bylo okupováno od roku 1968, tak jakýkoli pozitivní projev solidarity ze Západu byl vnímán velmi silně. I běloruští občané potřebují alespoň symbolickou podporu. Ta na státní úrovni je velice milá, a když se k tomu přidají i kraje a obce, vyvolává to v nás hrdost. Utrpení vždy nutí k soucitu a my jsme moc rádi, že Libereckému kraji není osud Bělorusů lhostejný,“ dodali jednotně studenti Vladimír Dzeverin a Mikita Dzemyankov z Technické univerzity v Liberci a také Herasimionak Volha, která pracuje jako doktorka v Léčebně respiračních nemocí ve Cvikově.