Tehdejší odborníci na „jádro“ sice věděli, že bez úložiště nemůže celý systém fungovat. Ale věřili, že o jeho místě rozhodnou centrální (stranické) orgány a obyvatelé dotčených lokalit do toho nebudou mít co mluvit.

Jistě je dobře, že ta doba rokem 1989 skončila a že je nutné s občany dotčených obcí vést diskusi. Otázkou zůstává, jak a zda vůbec se to děje. Občané mají oprávněné obavy o čistotu životního prostředí a obávají se dopadu na zdraví své i svých potomků. Plně tedy chápu protesty občanů i vedení obcí, naposledy v lokalitě kolem Dolní Cerekve. Navíc srozumitelně argumentují přítomností zdrojů pitné vody, která se stává čím dál víc strategickou surovinou.

Zároveň je třeba si uvědomit, že pokud stavíme energetickou politiku země na významném podílu „jádra“, tak se podle mezinárodních zákonů musíme o vyhořelé palivo postarat sami. Úkolem našich politiků a Správy úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO) je najít kompromisní řešení. Jinak totiž hrozí zpochybňování energie z jádra. A to nevím, jestli opravdu chceme.

Bc. Josef Herbrych, zastupitel Kraje Vysočina (KDU-ČSL)
(článek byl zaslán do červnových Novin Kraje Vysočina)