Drahé kolegyně a kolegové,

musím říct, že jsem v šoku. Jsem v šoku z toho, jakým způsobem tady tato vládní pětikoalice přistupuje k ústavním právům občanů této země. (Pan poslanec má mikrofon přímo u pusy a jeho hlas zní příliš hlasitě.) Vy si myslíte, že občané této země jsou tak blbí, že se nechají převést, přechytračit tím, že si omezení ústavních práv dáte do běžného zákona a budete se tvářit, že... (Reakce v sále na řečníka, aby tolik nekřičel.) Prosím neokřikovat. Ale děkuju. Zkusím to ztlumit. Dobře, stoupnu si dál.

Vy si myslíte, že to neprokouknou? Že ústavní práva omezíte běžným zákonem a budete se tvářit, my jsme ti hodní, my se o vás dobře staráme, my nechceme ty nouzové stavy, my si ho dáme do zákona, tam bude pořád, a kdykoli se nám bude hodit, tak vlastně bude platit, aniž bychom museli něco vyhlašovat? Bez parlamentní kontroly. Bez všeho. To jste demokraté? Chci věřit, že to je pouhou neznalostí - neznalostí základních práv a svobod. Proto mi dovolte, abych ve svém příspěvku vás s těmi právy i seznámil. Třeba to pomůže.

Základem ústavního práva každého státu je vymezení základních práv a svobod občanů. Ústavní regulace základních práv a svobod je determinována především možnostmi státní regulace a zdroji, které má stát k dispozici. Ústavní práva základních práv a svobod musí působit v souladu s dalšími normativními systém, například s morálkou, náboženstvím, politikou. Jádro naprosté většiny ústav tvoří ústavní úprava vztahu veřejné moci a jednotlivce. Naše Ústava tento vztah přímo nespecifikuje, protože se při jejím utváření nepodařilo dosáhnout shody ve věci případných úprav Listiny základních práv a svobod.

Proto bylo přijato kompromisní řešení, podle kterého není Listina součástí Ústavy, nýbrž ústavního pořádku. Na právní povaze úpravy základních práv a svobod to však nic nemění. Vyvolává to však potíže při řešení otázek vzájemného vztahu Ústavy a Listiny, které spolu přesně nekorespondují a vyžadují interpretaci ustanovení Ústavy. Listina základních práv a svobod neobsahuje jejich přesné vymezení a konečný výčet. Sestavit tedy vyčerpávající seznam práv a svobod občanů není zcela možné.

Nicméně musíme se proto řídit tím, která práva a svobody jsou ústavodárcem považovány za základní. Listina je nejen listinou základních práv, nýbrž současně i svobod. I když ve svém názvu uvádí, že je Listinou základních práv a svobod, nespojuje s tím žádné právní následky. Jsou v ní také často zaměňovány pojmy právo a svoboda. V Listině je třeba právě porozumět ustanovení, ze kterých plynou taková oprávnění vůči státu. Svoboda je spjata s vymezením autonomních prostorů, do kterého nemá stát, respektive veřejná moc zasahovat, jako je zdraví, svoboda, majetek či soukromí.

Další rozdíl mezi právy a svobodami spočívá v tom, že v případě základních práv je třeba poukázat na jejich zakotvení v ústavním předpise, kdežto v případě svobod to není nutné, lidé se totiž rodí svobodní, jak je (uvedeno) v článku 1 Všeobecné deklarace lidských práv a článku 1 Listiny základních práv a svobod. A proto nemusí prokazovat, že jim právo přiznává nějakou konkrétní svobodu.