Vážené kolegyně vážení kolegové,

rád bych konstatoval, že nouzový stav je přiznání selhání vlády. Pokud jsou vám, milí kolegové z vládní koalice, tato slova povědomá, tak se nemýlíte. Jsou to slova nynějšího ministra vnitra Víta Rakušana na adresu bývalé vlády Andreje Babiše. Pokud pan ministr považuje nouzový stav za selhání vlády, proč tedy vláda, které je členem, znovu - a podotkl bych nesmyslně - žádá o jeho prodloužení? Je to snad přiznání vlády samotné, že prostě neví, kudy kam, že selhala, že je naprosto a zoufale bezradná a snaží se to maskovat právě nouzovým stavem?

Rád bych zdůraznil, že pro další prodloužení nouzového stavu není naprosto žádný právní důvod. Znovu připomínám, že nouzový stav je určen pro situace, které nastaly nečekaně a je třeba je rychle a efektivně vyřešit, a z toho důvodu je pro něj stanovena třicetidenní lhůta. Po dobu těchto 30 dnů má vláda dostatek času, aby nastavila optimální řešení daného problému. Toliko teorie. A co dělá naše vláda? Už několikátý měsíc vydává chaotická opatření, reaguje na situace s tragickým a až absurdním zpožděním a stále více a více dokazuje, že absolutně neví, co má vlastně dělat. Namísto sebereflexe žádá o další a další prodlužování nouzového stavu. Faktem je, že vládní koalice nynější situaci naprosto nezvládá. Zejména špatně nastavený systém sociálních dávek pro uprchlíky zapříčinil mimo jiné i ekonomický turismus a doslova drancování našeho sociálního systému.

U tohoto bych se rád na chvíli zastavil. Byla to vláda, která na námitky opozičních poslanců proti tragicky špatně nastavenému systému sociální pomoci ukrajinským uprchlíkům označila za xenofobní a neopodstatněné. Jaká je realita? Stále více se ukazuje, že naše námitky byly správné a oprávněné, že ne všichni uprchlíci jsou skutečně lidé prchající před válkou a že se zřejmě potvrzují podezření na výhodný byznys s ekonomickým turismem, kdy si k nám ukrajinští občané pouze přijedou pro dávky, a poté následně odjedou, ať už do jiné země, nebo dokonce zpátky domů na Ukrajinu. Toto doslovné dojení našeho sociálního systému je samozřejmě na úkor našich občanů; občanů, kteří jsou postiženi nejhorším pádem životní úrovně od roku 1993 a kterým vlastní vláda soustavně odmítá účinně pomoci.

Také bych rád připomenul incident z minulého týdne, kdy zde předseda hnutí SPD Tomio Okamura tlumočil dotazy občanů znepokojených nedostatkem komunikace ze strany vlády i jejími často nelogickými kroky. Co udělala vláda? Namísto uklidnění situace, poskytnutí konkrétních odpovědí a představení jasné a obhajitelné vládní strategie na pomoc ukrajinským uprchlíkům, utekla ze sálu. Přitom se nelze divit, že bezradnost vlády a její chaotická rozhodnutí ohledně pomoci uprchlíkům z Ukrajiny vnášejí do společnosti pochyby a obavy. Čeští občané mají pocit, že se pomoc děje na jejich úkor. Bojí se o svou bezpečnost a bojí se zcela oprávněně, neboť vláda absolutně nemá přehled o pohybu uprchlíků, ani o tom, komu a jak vlastně pomoc poskytuje. Lidé se bojí o své zdraví a o zavlečení u nás již zcela nebo téměř vymýcený chorob, které se na Ukrajině z důvodu špatně dostupné lékařské péče, špatné hygieny nebo nedostatečné proočkovanosti stále ještě vyskytují. Co na to vláda? Označí tyto obavy za xenofobii, extremismus, nebo dokonce i fašismus. Přitom je pravdou, že přicházející uprchlíci neprochází žádnou lékařskou kontrolou a není jim ani nařízena karanténa. Tedy opět místo nabídnutí účinného řešení vláda vlastní občany pouze umlčuje. A umlčet chce zjevně i opozici a její možnost vládu kontrolovat. Neustálé prodlužování nouzového stavu je omezováním demokracie, neboť znemožňuje parlamentu řádně konat svou práci. Je to nepřiměřené a v této situaci absolutně nedůvodné posílení moci samotné vlády, přičemž opozice zjevně má, jak také podotkla předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéta Pekarová Adamová, sedět v koutě, mlčet a šoupat nohama.

Oficiálním důvodem pro prodloužení nouzového stavu je jeho údajná potřeba v případě nařizování ubytování majitelům ubytovací zařízení a z důvodu vládní finanční kompenzace nákladů na migranty krajům. Ve skutečnosti však na toto vláda nouzový stav nepotřebuje. Vše lze a mělo být řešeno v rámci standardní legislativy. Naopak narůstá obava z možného zneužití nouzového stavu z důvodu odpadnutí povinnosti vypisovat výběrová řízení na státní zakázky, a to i na ty v řádech stamilionů korun. A opět opozice nemá v této chvíli žádný účinný nástroj, jak tomu případně zabránit. Toto je prostě ohýbání demokracie a s tím já nemohu v žádném případě souhlasit. Proč tedy dále prodlužovat nouzový stav? Nač vystavovat další bianko šek vládě, která nebyla za tři měsíce schopna najít účinná řešení a přijmout příslušnou legislativu? Proč nadále omezovat demokracii v tomto státě? Já nevidím jediný důvod! Proto prodloužení nouzového stavu nepodpořím.

Děkuji za pozornost.