Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, já bych se rád vyjádřil k navrhované novele zákona o České televizi a Českém rozhlase. Osobně bych řekl, že je načase, aby se Česká televize změnila od základů, ať už její financování, tvorba zpravodajství, způsob vedení, vše je potřeba změnit. Klesající důvěryhodnost České televize potvrdil i průzkum agentury STEM z června letošního roku, kdy výsledky hovoří jasně a pro Českou televizi nepříliš lichotivě. Naráží tak šéfem České televize Petrem Dvořákem a některými politiky šířená bajka, kterak tato veřejnoprávní televize je důvěryhodným médiem, jehož kvalitu a fundovanost zpochybňuje pouze zanedbatelná hrstka křiklounů. 

Dle výsledků průzkumu je ovšem realita poněkud jiná. České televizi určitě věří pouhých 9 % dotázaných respondentů a spíše věří pouze dalších 33 %. Čekal bych, tedy, že právě tento průzkum bude posledním impulsem vládě České republiky, že situace ohledně České televize je nadále neudržitelná a je zapotřebí razantních změn. A skutečně vláda přišla s novelou zákona o České televizi, nicméně žádná z tak potřebných úprav v této novele není.

Z toho, co tato novela naopak obsahuje, mi není úplně dobře. Jedná se o zásadní změnu způsobu volby kontrolních rad České televize i Českého rozhlasu, kdy vládní koalice prosazuje úpravu, dle níž by v budoucnu volil třetinu členů těchto rad Senát, což dosud připadalo pouze Poslanecké sněmovně. Jen bych chtěl připomenout, že rada České televize má dohlížet na konání České televize, a je tedy potřeba, aby v ní byly osobnosti reprezentující co nejširší část veřejnosti. Optimálně by pak Rada měla být politicky neutrální.

V přímém rozporu s tímto požadavkem je navrhovaná novela jen dalším krokem k úplnému politickému ovládnutí České televize a Českého rozhlasu vládnoucí koalicí. Neboť zatímco Poslanecká sněmovna rozložením politických sil v podstatě reprezentuje vůli občanů, Senát v tom nemá žádnou legitimitu. Jednotliví senátoři jsou voleni přibližně 10 procenty voličů a zastupují tak naprostou menšinu veřejnosti.

Navrhovaná novela tak povede k dalšímu odklonu od demokracie směrem k politické diktatuře vládnoucí koalice, a s tím já nemohu souhlasit. Naopak, jak jsem již předeslal, souhlasím s tím, že je ve způsobu fungování vedení a financování České televize potřeba zásadních změn. Není tajemství, že hnutí SPD je dlouhodobým kritikem poměrů a fungování v České televizi, a že je ta kritika oprávněná, je každým dnem více a více zřejmé. Je až absurdní, že jsou občané České republiky nuceni platit koncesionářské poplatky, a to i když deklarují, že Českou televizi nesledují či nevěří.

Pokud si uvědomíme, že spíše nebo vůbec České televizi nevěří více jak polovina občanů, konkrétně se jedná o 58 %, je i těm nejzarytějším fanouškům České televizi jasné, že je tato situace nadále neudržitelná. Faktem je, že je tato veřejnoprávní instituce placena penězi občanů, kteří jsou k tomu přinuceni zákonem a kteří jí navíc většinově nevěří, tudíž bylo by očekávatelné, že by vláda měla zakročit a navrhnout novelu zákona, která by toto upravila. Nic z toho se však neděje.

Vláda se dál tváří, že takové financování naprosto v pořádku. Z našich veřejnoprávních médií se postupně vytratilo nestranné zpravodajství. Redaktoři často zaměňují zprávy za komentáře. Probíhá selekce politicky přijatelných témat, politicky nekorektní komentáře se zpravidla neobjevují, a když tak pouze jednou, jako by už objektivitu od současných médií nikdo ani neočekával. Opakuje se neustále mantra o nezávislosti, o jejímž obsahu už málokdo přemýšlí.

Nikoho by ani nenapadlo mluvit o nezávislosti v případě soukromých médií. V případě médií veřejnoprávních však máme falešný pocit, že patří všemu lidu a že jeho zájmy také hájí, protože prý poskytuje veřejnou službu. Právě neuchopitelnost pojmu veřejná služba pak vytváří prostor pro různé vlivové skupiny s cílem upevňovat si svoji politickou moc. Tato falešná představa, že média, která vlastně patří všem, musejí být automaticky nezávislá a objektivní, jim pak poskytuje výhodnou obrannou pozici kdykoliv, kdy se někdo pokusí rozkrýt vazby a politické cíle těchto skupin. Jejich volání po mobilizaci veřejnosti na obranu nezávislosti veřejnoprávních médií je tedy pouhým voláním na obranu jejich vlastního politického vlivu.

A za těchto okolností, kdy Česká televize neposkytuje kvalitní a vyvážené zpravodajství, kdy si často nezve zástupce všech politických stran, tak jak by dle jejich zastoupení v Poslanecké sněmovně měla, kdy natáčí účelové a dehonestující reportáže, kdy jej moderátoři v rozporu s jakoukoliv etikou otevřeně straní zástupcům určitých politických stran a hnutí, aby naopak u těch, které nemají v oblibě, otevřeně dávali najevo nepřátelský postoj, napadali je čím neumožnili dokončit polovinu začatých vět. Toto je skandální chování i u soukromých médií, notabene pak u veřejnoprávní televize, která má a musí poskytovat vyvážené zpravodajství a zastupovat zájmy všech občanů, kteří ji koneckonců i platí.

Proto považuji za neuvěřitelné, jak netransparentně si Česká televize počíná, že začerňuje důležité smlouvy a dokumenty, že i nadále tají platy svých předních moderátorů, k čemuž bych rád uvedl komentář ředitele České televize, který poznamenal, že nezveřejňování platů je dle něj zřejmě jakási ochrana občanů, neboť, cituji, společnost není připravena na zveřejnění platů prominentních zaměstnanců. Jen bych chtěl podotknout, že platy ústavních činitelů jsou ze zákona zveřejňovány. Zdá se tedy, že moderátoři České televize stojí až nad parlamentem, nad zákonodárci a snad i nad zákonem samotným.

Když vezmu do úvahy nedávný skandál, kdy podle veřejného svědectví bývalé redaktorky Reportérů České televize Markéty Dobiášové šéfredaktor Marek Wollner zřejmě téměř 3 roky kryl kauzu organizovaného zločinu, korupce a mafiánských vazeb ve hnutí STAN, nezdají se má předchozí slova nijak přehnaná. Redaktorka Reportérů České televize Markéta Dobiášová, která v listopadu roku 2019 zpracovávala reportáž o korupční kauze STAN pro Reportéry ČT, veřejně uvedla, že všechny podklady zaslal e-mailem zmíněnému šéfredaktorovi Wollnerovi, který ale reportáž nikdy neodvysílal, a na její pozdější dotazy, zda budou podklady alespoň částečně využity, reagoval negativně.

Dovolím si pro přesnější obraz citovat malou část otevřeného dopisu Markéty Dobiášové. Zastavit investigativu rozdělaných kauz je zcela v kompetenci šéfredaktora. Přiznám se překvapilo mě, že Reportéři ČT nepoužili dávno natočená ověřená fakta a informace ani po mediálním zadržení Hlubučka a jeho kumpánů. Kauzu Lysolaje v té souvislosti otiskli jako první redaktoři z Aktuálně. Není na mně hodnotit, proč si přinejmenším lysolajskou kauzu nechali Reportéři vzít konkurencí. Já mám od začátku jasno. Byla to kauza, která ukazovala na propojení developerů, politiků, způsob nakládání s veřejným majetkem. Sledovat jsem ji přestala a posledního cca půl roku jsem dohlížela na to, jak ji zpracovávají studenti žurnalistiky Univerzity Karlovy. Myslím, že se jim to povedlo skvěle, zakončila Dobiášová.

Tato podivná nečinnost šéfredaktora Reportérů ČT, který nejen, že sám nekonal, ale i odmítl zveřejnit již shromážděná fakta, je přinejmenším zarážející. Jak může člověk, který má za úkol uveřejňovat fakta, tři roky krýt mafiánský a korupční skandál? Jak je možné, že dál pracuje u České televize? Jak chce potom Česká televize tvrdit, že je nezávislá a poskytuje kvalitní a vyvážené zpravodajství?