Okamžitě se naskýtá otázka, proč jen na kamenolom? Ostatně ten existuje více než století, zatímco dálnice se tady staví nějakých deset let. Bývá pravidlem, že nově příchozí se přizpůsobuje starousedlíkům, ne naopak.  Někam se nastěhovat a pak místním začít komplikovat život cosi vypovídá o mravech těch, kteří tak činí.

A k postiženým místním nepatří jen kamenolom, kde sesuv poškodil technologické zařízení, ale například i blízké obce Prackovice a Litochovice. Tam se zase po sesuvu objevily na nečekaných místech nadměrné vývěry vody poškozující majetek občanů, způsobující praskliny na domech, ale nejnověji také na čističce odpadních vod. Ta musela být odstavena, odpadní voda se bude po hrubém přečištění vypouštět přímo do Labe. Starostka obce  je přesvědčena, že viníkem je opět sesuv a uvádí, že oprava čističky vyjde na 12 miliónů korun, které samozřejmě Prackovice nemají. Podle ní navíc může obec přijít o svá prameniště v důsledku na dálnici prováděných odvodňovacích prací.

Je vůbec zvláštní, že žalobu podává právě ŘSD. Nemělo by být naopak mezi žalovanými? Přinejmenším kvůli miliardovým škodám způsobeným hrubou nedbalostí?  Ředitel Ústavu struktury a mechaniky hornin Akademie věd ČR Dr. Stemberk uvádí (Právo 29.6.), že o nestabilitě svahu se vědělo od 60. let. A věděli to, nebo z titulu své funkce vědět měli i ti, kdo v roce 2005 odmítli variantní trasování tohoto úseku dálnice.  Mezi nimi tehdejší ředitel ŘSD Petr Laušman. Navzdory tomu na jednání ústeckého krajského zastupitelstva 9. března 2005 podpořil současnou trasu:

„Přijetím změny trasy dálnice…oddálíme dobudování dálnice minimálně o 4 roky…Současná trasa dálnice je drahá a další miliardy, které požadují ekologové, už stát nemá.“

Dobudováno mělo být nejpozději v roce 2010, variantní trasa, pokud by byla přijata, tedy i podle Petra Laušmana do roku 2014.  Teď se píše rok 2016 a doufáme, že dostavěno by mohlo být na jeho konci, pokud se ovšem nevyskytnou další komplikace – geologové upozorňují, že nové sesuvy vyloučit nemohou.  A peníze, které nemá, stát stejně najít musel. Cena sedmnáctikilometrového úseku dálnice se z původních tří miliard vyšplhala už na čtrnáct. Zatím.

A co odpovědnost dalších, kdo o rizikové trase rozhodli? Krajských zastupitelů, jmenovitě tehdejšího hejtmana Jiřího Šulce (ODS), který k jejich rozhodnutí významně přispěl? Pracovníků správních orgánů, kteří, dovedu si představit pod jakým politickým tlakem, vydávali příslušná rozhodnutí ke stavbě nejednou v rozporu se zákonem?

A zajímal se někdo o roli, kterou v tom všem sehráli takzvaní severočeští kmotři, zainteresovaní na různých subdodávkách pro stavbu? Lidé, o nichž se ví, že byli spojeni (přinejmenším stejnou stranickou příslušností) s tehdejším politickým vedením kraje a že  toho dovedli využít ve svůj prospěch. Vzpomeňme jen, jak trmickému stavebnímu  úřadu  ten krajský odebral kauzu jednoho  z nich,  Patrika Oulického, který byl vyzván, aby  odstranil stavbu provedenou v rozporu se zákonem v Chráněné krajinné oblasti České středohoří.  Odebral ji na Oulického žádost.

„Za dobrotu na žebrotu“, mohou si teď říkat vlastníci kamenolomu s trpkostí.  I oni totiž se toho 9. března před jedenácti roky na ústeckém krajském zastupitelstvu vyjádřili proti změně trasování dálnice.

Miroslav Hudec
psycholog a publicista