V této oblasti opravdu není vhodné vyjmout pouze některá fakta, vytrhnout je z kontextu, zařadit do jiného časového období a prezentovat je jako hotový celek. Toho se ve svém komentáři dopustil pan Prouza, bývalý státní tajemník pro evropské záležitosti. Jelikož se v uplynulých dnech na evropské půdě odehrály důležité debaty v oblasti obrany a bezpečnosti, považuji za povinnost uvést na pravou míru některé chybné informace a ujasnit tak, jak je to doopravdy s plánem na společnou evropskou obranu a evropským obranným fondem.

Evropský obranný fond je nástroj, který spustila Evropská komise v červnu 2017 jako rámcový plán pro různé aktivity v oblasti podpory vývoje a výzkumu, společného pořizování a dalších otázek obranné a bezpečnostní spolupráce. Tento fond je rozdělen na část výzkumnou (EDRP, European Defence Research Programme) a na část vývojovou (EDIDP, European Defence Industrial Development Programme) vázanou na akvizice. Výzkumná část je již spuštěna v přípravné fázi s rozpočtem 25 miliónů EUR a umožňuje přímé financování výzkumu při přeshraniční spolupráci více zemí pro konkrétní oblasti (v první fázi jde o výzkum bezpilotních prostředků). Po první fázi se bude hodnotit efektivita a budou upravovány podmínky tak, aby výzkum pokračoval s rozpočtem 90 mil. EUR do roku 2019 a následně 500 mil. EUR ročně od roku 2020 dále. Tato část nástroje je zatím v přípravné fázi, některé české firmy se pokouší také zapojit, uvidíme tedy na základě výsledků letošního roku, zda je nástroj pro český průmysl vhodný či nikoliv.

Problematická část Evropského obranného fondu je však část vývojová, která je podmíněna společným pořizováním. Konkrétní podoba této části zatím není členskými státy odsouhlasena a je ve fázi návrhu, který Evropská komise předložila v červnu 2017. Tento návrh je momentálně otevřen pro připomínky a z toho důvodu Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu apeluje na českou reprezentaci, aby v Bruselu byla schopna pro ČR vyjednat podmínky, které budou pro český průmysl příznivé, nebo alespoň nediskriminační, což současný návrh Komise nesplňuje. Výsledkem současné lobby všech členských států bude nařízení, které bude poté nutné implementovat do národní legislativy. Právě proto je nyní potřeba neusínat na vavřínech, vyjednat si v EU dobré podmínky, a ne pak zpětně nadávat, když je vše rozhodnuto. Ostatně tento nástroj není zcela zanedbatelnou záležitostí, jelikož z kapes evropských daňových poplatníků na něj bude vynaloženo 0,5 miliard EUR v letech 2019-2020 a následně celá miliarda EUR ročně od roku 2020 dále.