Jsem povahou vcelku kliďas, přesto jsou témata, která mne dokážou nadzvednout ze židle. Zrovna v otázce tradiční rodiny jsem poměrně konzervativní člověk. Fungující rodinu složenou z muže, ženy a dětí považuji za základ naší společnosti, našeho státu, národa. Vadí mi, že se v poslední době množí názory, které tento tradiční koncept nabourávají. Manželství je svazek muže a ženy, který je založen sňatkem. To jsou základy, které jsou platné „jako historie sama“. Muž a žena se berou z lásky a většinou za účelem založení rodiny, výchovy dětí. Svoboda a přímá demokracie Tomia Okamury je demokratickým a tolerantním subjektem. Ctíme orientaci každého spoluobčana, razantně však odmítáme, aby homosexuální páry žily ve svazku manželském a měly zcela stejná práva – tedy i právo adopce dětí, jako klasické páry složené z muže a ženy.

Je to totiž tradiční rodina, která zachovává populaci státu a tím pádem i tradice, zvyky a národ jako takový. Pracovité rodiny, které řádně vychovávají děti, jsou pro náš stát základem a zárukou toho, že se zde budou mít naši občané dobře. Vy, co čtete média, určitě jako já žasnete, co jsou lidé schopni vymyslet. Rozhodně nechci, aby se i u nás objevovaly články jak v některých „liberálních“ západních zemích. Články a myšlenky jako např.: „Genderová korektnost v newyorském metru: hlášení dámy a pánové končí“; „Německá pirátská strana tvrdí, že transgenderové osoby nemohou bez problémů navštěvovat mužské ani ženské záchodky.“ a podobné nesmysly.

Stávající legislativa umožňuje registrované partnerství. Když se o něm rozhodovalo, tak tehdy lobbisté tvrdili, že nic víc chtít nebudou. Návrhy rozšiřující práva pro homosexuální páry jsou jako vystřižené z neomarxistické příručky k pozitivní diskriminaci menšin. Hnutí SPD podporuje ústavní zakotvení rodiny jako přirozeného svazku muže a ženy. Mrzí mě, že se toto zatím nepodařilo. Naprosto šílené jsou také návrhy na změny pohlaví od 12 let věku zápisem v matrice na základě přání dětí.

Podíváme-li se do historie, manželství mělo mnoho motivů a rozměrů, náboženské, společenské a další. Role však byly jasně vymezeny - muž byl ochráncem a lovcem, žena – rodila děti a udržovala oheň. Toto spojení bylo nejen pro zachování potomstva, ale i hospodářské existence. V současné době samozřejmě nikdo ortodoxně netrvá na přesném vymezení těchto rolí. Debata o tom zda ambiciózní matka, která odloží dítě ve třech měsících do opatrování otce a vyrazí zpět do práce, je správný přístup, není relevantní a patří do jiného článku. Zde jde o otázku tradiční rodiny. S hrozbami a vývojem dnešní doby mám za to, že koncept tradiční rodiny je stále platným a správným pojetím. Podívejme se také třeba na populační vývoj v ČR. Nárůst obyvatel je zejména díky zahraniční migrantům, obyvatelstvo stárne. „Husákovi děti“ děti měli populační špičku svých dětí v roce 2010. Samozřejmě nelze nevidět trend zvyšování počtu porodů u svobodných matek. V roce 2014 bylo vdaných 53,3 % rodiček. Přitom ještě v roce 2001 to bylo 76,5 %. V revolučním roce 1989 bylo vdaných dokonce 92,1 % rodiček. Nedělá mi to radost, a že např. v roce 2016 se mimo manželství narodilo již 58,5 % prvorozených, je pro mne alarmujícím údajem, který však pouze zvyšuje mé přesvědčení, že tradiční rodinu je potřeba posílit. Proč stále vláda nedělá konkrétní masivní podporu mladých rodin zpřístupněním dostupného bydlení? Minimální objem bezúročných půjček na SFRB je spíše odpustek, nežli koncepční řešení. Hlavně, že nebylo škoda peněz na sluneční elektrárny.

(převzato z Profilu)