Kromě toho, že zavádí dosud nevídané prostory pro realizaci kdejakých LGBT výmyslů (a čím ujetější, tím lepší), tak také zavádí centrální europoidní „neziskový“ cenzurní úřad GREVIO, který bude vybaven řadou pravomocí a imunit více než kdejaký prezident, jak vymáhat to, k čemu se, často jen z hlouposti či neschopnosti a lenosti celou tu úmluvu číst, zástupci jednotlivých zemí zavázali. Jde tedy o další nedemokratické utužení centrální kontroly nad evropským občanstvem a tudíž zúžení jeho zejména těch základních a konzervativních svobod.

Při slově svoboda si nemohu nepřipomenout slavné kázání Mons. Petra Piťhy, které před pěti lety vyvolalo v našich pravdoláskařsko-eurounijně-liberalistických kruzích velký rozruch. Za těch pět let se v zásadních věcech nic nezměnilo, a když, tak leda k horšímu. Dovolte mi tedy, abych na tomto místě ocitoval aspoň pár zásadních myšlenek bývalého ministra školství a slovutného duchovního. Kdyby byl svět dokonalý a spravedlivý, už by tento muž měl Nobelovu cenu míru. Takto má spíše trnovou korunu nasazovanou mu průběžně našimi moralisty typu pátera Halíka. Tomu však je škoda věnovat jediné slovo. Čtěme si tedy raději slova P. Piťhy. A nezapomínejme na ně.

„V danou chvíli se v našem parlamentu projednává ratifikace Istanbulské úmluvy a naše společnost je v klidu. Tu a tam se ozve nějaký hlásek, ale to je přeci odjakživa při všem. Možná, že vůbec nevíte, o jaké nebezpečí jde. Nikdo vás dost jasně neupozornil, ale přiznejme si, že my sami se o nic nezajímáme. Pokusím se to stručně vysvětlit. Nebezpečí vidím už v tom, jak zákeřně je Istanbulská úmluva formulována.“

Pozn. JK.: Začátek textu úmluvy vypadá na první pohled poměrně nevinně, druhá část ale její význam úplně převrací (v druhé části textu samotné smlouvy je uvedeno mnoho naprosto nepřijatelných věcí, od zavedení termínu „gender“ do českého právního řádu přes povinnost českého státu financovat indoktrinační kampaň prováděnou neziskovými organizacemi na podporu Úmluvy v úřadech veřejné správy,  školách, sportovních, kulturních a volnočasových zařízeních a v médiích, po prolomení lékařské a advokátní mlčenlivosti, pozn. aut.).

Pokračuje citace: „Všechno nebezpečné a nepřijatelné je dokonale popsáno teprve v důvodové zprávě, která je tak rozsáhlá, že ji běžný člověk a patrně i dost poslanců nebude ochotno číst. Pro plné pochopení Úmluvy je dále třeba znát texty řady předchozích, již platných dokumentů, na které se odkazuje. Je rovněž třeba ji číst v kontextu dalších proklamací a výroků jejích protagonistů. Protože nemám přednášku na právnické fakultě, ale kázání v katedrále, nebudu to rozvíjet.“

Další nebezpečí vidím v tom, že Úmluva pojednává o určitém rozšíření práv a svobod a nám úplně uniká, že svoboda není sumou dílčích svobod a svobodiček, protože je celistvá, jediná a nedělitelná. Má povahu moře, které není součtem kapek stejně jako déšť. Svoboda buďto je, a pak z ní všechny ostatní přirozeně vyplývají, anebo není a je nesvoboda. A tuto nesvobodu máme podle Istanbulské úmluvy uzákonit ve jménu mocné nátlakové skupiny genderistů a homosexualistů. Zdůrazňuji homosexualistů nikoli homosexuálů, z nichž mnozí s názory agresivních homosexualistů nesouhlasí.

Dokonale zvrácené zákony, které se u nás touto úmluvou mají zavést a v několika zemích již byly zavedeny, jsou namířeny proti tradiční rodině, tj.: otec–muž, matka– žena, děti, tedy děvčata nebo chlapci, a prarodiče, vždy muž a žena.