Když svobodne-radio.cz pořádalo setkání s posluchači, velký sál byl pokaždé zaplněn nadoraz. Vláďa Kapal ten vysílač vybudoval "z ničeho". Jako jedno z prvních skutečně alternativních médií. Nabízelo řadu žánrů. Od zpravodajství, prorážejícího dezinformační krunýř "mainstreamu". Až po zvukové verze knih, jež "elitám" bez zásluh lezly také na nervy. Největší ohlas měly talk-show s hosty. Ty zpovídal šest dní v týdnu sám. Druhou hodinu relace dával slovo posluchačům. Erárním říkankám tu čelila úctyhodná mozaika osobností. Od opozičních politiků až po experty kalibru Oskara Krejčího, Jaroslava Štefce, Radima Valenčíka, Petra Žantovského či doktorky Soni Pekové. Skoro deset let zval pravidelně na mikrofon i mne.

Vláďa byl pravým opakem toho, co s hosty předvádí "veřejnoprávní" i privátní tlampače "hlavního proudu". Protože mužem moudrým a statečným. Ba někdy tak moc, až si tím šlapal po štěstí. Právě to se krutě podepsalo i na jeho předčasném skonu. Otevřený dopis, který adresovala prezidentu republiky Vláďova životní partnerka, to shrnuje nadmíru autenticky. Co ho dohnalo do mučivých depresí, ústících mrtvicí, kómatem a smrtí, konkretizuje příloha k dopisu, zaslanému rovněž veřejnému ochránci práv. Zesnul 36 dní před vypršením podmínečné lhůty trestu odnětí svobody, který byl vyměřen nám oběma i třetímu účastníkovi diskusní relace z července 2020. A to je vrchovatě alarmující symbolika. Zohlední ji Ústavní soud, k němuž jsme se oba obrátili se stížnosti na porušení našich práv? Vláďův statečný boj za spravedlnost by tím dostal za pravdu s důstojností, již si náš zesnulý kolega a přítel určitě zaslouží. Čest jeho světlé památce!