Dobré dopoledne, kolegyně, kolegové, vážený pane předsedající, členové vlády, já si dovolím faktickou jenom zareagovat na předřečníky, ať už to byla kolegyně Aulická, anebo kolega Luzar.

Já si myslím, že tady nikdo nevystupuje tak, že by tady kritizoval nebo nedej bože dehonestoval pracovnice a pracovníky v kojeneckých ústavech. Je tady nesporný fakt toho, že kojenecké ústavy přinesly posun v tom, jakým způsobem je možné zajistit bezpečnou péči o dítě; za tu zhruba stoletou historii to jednoznačně posun byl. Ale jsme dneska v situaci, kdy je možné hledat ještě lepší cesty, jakým způsobem zajistit dobrou péči o dítě. Není to o žádném přístupu, jestli nás někam tlačí, nutí Evropská unie, vůbec. To je o přístupu lidskosti, humanismu a dobré péče, kterou bychom se měli snažit individuálně tomu dítěti poskytnout. Ideálně v takovém prostředí, které nabízí plně funkční rodina. A já o tom budu mluvit v řádném příspěvku, ale prosím pěkně, nestavme to tady takto konfrontačně proti sobě! Přemýšlejme nad tím, kam to můžeme díky nějaké evoluci, díky možnostem dnešní doby posunout především díky pěstounské, ať už přechodné, nebo trvalé, péči. A o tom je dneska ta debata také a já to budu komentovat u jednoho z pozměňovacích návrhů, kam můžeme posunout tu kvalitu, aby těch přechodných pěstounů, nebo i potom těch trvalých, bylo víc. Aby měli nejenom vyšší finanční odměnu, ale aby se s nimi také lépe dlouhodobě pracovalo, protože to jsou ti klíčoví lidé, ty klíčové mámy, ti klíčoví tátové, kteří mohou dát dětem plnou podporu, lásku, rozvoj jejich osobnosti a výchovu v kvalitního člověka, o což myslím, že nám tady všem jde.

Takže stavme to takto, jakým způsobem my to můžeme zlepšit, ten stav. Není tady debata o tom, že kojenecké ústavy ve své době přinesly progres. Přinesly. Ale už jsme dneska někde dál. Pojďme se bavit o tom, kam to dál můžeme posunout. Děkuju.