Jako táta pěti dětí mám samozřejmě vždy určité obavy o jejich zdraví i zdraví celé rodiny. Mám někde v podvědomí strach, že se jim může kdykoliv něco stát. Tyhle obavy nemizí, ať už se jedná o klíšťovou encefalitidu, nějakou formu streptokoka, nebo cokoliv jiného, co se jim může přihodit na škole v přírodě, na táboře, při cestě do školy nebo jízdě autem.

Asi každý rodič i člověk podobné obavy v podvědomí má. Řekl bych, že je to lidské a přirozené.

Je ale dnes na místě panika, vykupování lékáren a obchodů? Myslím, že spíše ne. Kdyby nebyla média, tak bychom nic takového dnes nedělali. Díky nim podléháme dojmu, že se světem šíří nemoc, která ohrožuje miliony lidí.

Kdo ale bude selským rozumem vyhodnocovat informace, tak si uvědomí, že tato nemoc není v drtivé většině případů smrtelná. Její příznaky lze navíc z počátku lehce zaměnit s jinými nemocemi a propadnout zbytečné panice.

Kdyby každý den informovala světová media o počtu nakažených a usmrcených chřipkou či jinými nemocemi, tak bychom asi také byli z počátku vyděšeni a šokováni těmito čísly.

Jak už jsem řekl, většina nakažených lidí se dokázala vyléčit. Hodně samozřejmě záleží na úrovni zdravotní péče v jednotlivých státech. Zde je na místě obava o některé rozvojové země, kde je bohužel stále velmi špatná zdravotní péče.

Byl jsem čtyři roky členem Bezpečnostní rady státu a myslím, že ačkoli nikdy nelze být na všechno 100 % připraven, tak na mimořádné situace je připravena dobře. Koronavirus a jeho šíření nezlehčuji. Je třeba obezřetnosti, ale šířit paniku a brát v této situaci obchody útokem je myslím zbytečné až nebezpečné.