A. Hitler, E. Daladier, B. Mussolini, N. Chamberlain ji podepsali, aniž k tomu přizvali zástupce  Československa a formou hrubého ultimáta ji předložili československé vládě, která ji byla nucena projednat. Ministr zahraničí ČSR K. Krofta vyslancům Francie, Velké Británie a Itálie sdělil stanovisko ČSR, že jménem prezidenta a své vlády prohlašuje, že se podrobujeme rozhodnutí, k němuž došlo v Mnichově bez nás a proti nám.

Francie a Velká Británie chladnokrevně zradily Československou republiku, prý proto, aby zachránily mír v Evropě. Jejich postoj k událostem celého roku 1938 byl plný falešných slibů a hrubého nátlaku. Vědomě orientovaly fašistické Německo na Východ. Přehlížely nabídku Sovětského svazu.  Zradu ČSR připravovala tajná diplomacie uvedených mocností s Hitlerem. Cíleně rozbíjela spolu s pátou kolonou henleinovců náš stát zevnitř. Toto „vnější řízení“ bylo neoddělitelnou součástí teroristické a psychologické války fašistického Německa proti ČSR.

Mnichov znamenal odtržení českého pohraničí a následnou šestiletou okupaci Československé republiky, která si vyžádala 360 tisíc mrtvých občanů a rozpoutání dosud největšího a nejkrvavějšího vojenského konfliktu v lidských dějinách.

Bezprostředně před 30. zářím, po projevu A. Hitlera v Mnichově, se Freikorps pokusil ovládnout pohraničí naší země. Ihned po přijetí Mnichovské dohody dostalo vyhánění Čechů a Židů z pohraničí další dramatický rozměr. K nim se v útěku přidali i němečtí antifašisté, kteří se obávali represí. Po 1. říjnu 1938 se české obyvatelstvo ocitlo v pozici národnostní menšiny, která neměla naprosto žádná národní práva. Byly zrušeny všechny české politické strany a spolky, jejich majetek byl zabaven. Postižena byla i Komunistická strana Československa, která vystupovala na obranu naší země nejrozhodněji ze všech politických sil. Češi byli znevýhodňováni při získávání práce a po okupaci Čech a Moravy odcházeli do Protektorátu. Postupně byly hospodářským tlakem likvidovány drobné české podniky, docházelo ke konfiskaci českého zemědělského majetku. Do roku 1943 se ocitlo v německých rukou zhruba 75 tisíc hektarů půdy, kterou dříve vlastnili Češi. Kromě toho byli Češi omezováni v nakládání se svým majetkem, nesměli ho dále prodávat do českých rukou apod.

Nemůže být proto zapomenuto skutečné vyhnání desetitisíců českých občanů a jejich zoufalého útěku z celého obsazovaného pohraničí uskutečněného na základě mnichovského diktátu. Doba fašistické okupace se stala zkušebním kamenem morálních vlastností společnosti. Žel, někteří polistopadoví představitelé České republiky však zaprodávají české národní zájmy. Díky jejich vládnutí na našem území volně působí Kancelář sudetoněmeckého Landsmanšaftu a různé neonacistické organizace, propůjčují se k tomu některé neziskové organizace. Nadbíhání a podpora revanšistickým cílům a aktivitám sudetoněmeckého Landsmanšaftu, které se jim zevnitř našich vlád dostávalo, křísí a podněcují jejich troufalost v jejich neustálé snaze o anulování Postupimských dohod, zvláště za zrušení denacifikačních dekretů prezidenta Beneše.

Dnes opět čelíme selhání mezinárodního společenství, nástupu fašismu a válečnického štvaní. Ve světě vzrůstá geopolitické napětí mezi světovými velmocemi, opět se uplatňuje právo síly a rozpoutávají se válečné požáry. V posledních desetiletích proběhlo brutální zničení řady států, došlo k řadě krutých válek. Řinčí se zbraněmi na Ukrajině, v Sýrii, Gaze, Iráku, hrozí se Severní Koreji, Íránu, zavádějí a prohlubují se sankce proti Rusku, které obkličují a izolují. A opět je to v zájmu nejreakčnějšího světového kapitálu, zejména pak ambicí Spojených států amerických. V kontextu mezinárodního vývoje posledních let je nutné říci, že celosvětový mír, jako základní předpoklad existence a budoucnosti nejen našeho státu a českého národa, ale i celého lidstva, je opět ve vážném ohrožení.

Pro KSČM v současnosti není většího úkolu, než aktivně vystupovat proti přípravám nové války, bojovat za zachování světového míru, spojit k tomu všechny síly a zabránit opakování válečných hrůz, bojovat proti soudobým projevům fašismu a autoritářství. Stejně aktuální je boj za pravdivý a nezkreslující výklad našich národních dějin a nenechat se zastrašit nebo umlčet při jejich obhajobě. Tragédie Československa v důsledku německého diktátu z Mnichova 1938 vždy varovala a stále varuje.

ÚV KSČM