Údaje, které ministr financí předložil, jsou zdrcující. Zdrcující tím, jak jsou v přímém rozporu s jeho dosavadní rétorikou, i s mezinárodními závazky ČR. Jak z přiloženého grafu vyplývá, ministr financí  nechce  šetřit, chce zadlužovat zemi rychleji a na mezinárodní závazky kašle. V předloženém Konvergenčním programu lze nalézt minimálně tři velké paradoxy.

Zaprvé, strukturální deficit má vzrůst z 0,3 % HDP roku 2013 na 1,3 % v roce současném, tedy asi o 40 mld. Kč. V dalších letech bude dále stoupat. Strukturální deficit lze přitom považovat za nejdůležitější ukazatel rozpočtové politiky vlády. Je totiž očištěn od vlivu hospodářského cyklu (např. pokles zahraniční poptávky po našich dovozech) a jednorázových, mimořádných operací. V zásadě ukazuje, jak se vláda a další veřejné instituce chtějí zadlužovat a nemohou se vymlouvat na faktory, které příliš neovlivní.

Nečasově vládě se dařilo navzdory vnějším nepříznivým podmínkám (finanční krize v eurozóně) a recesi české ekonomiky zlepšovat hospodaření státu. Vláda Bohuslava Sobotky a Andreje Babiše tyto těžce prosazené úspory nezodpovědně promrhá navzdory mírnému hospodářskému růstu. Sama to přiznává ve svém oficiálním dokumentu.

Druhý paradox nalezneme ve skutečnosti, že se Sobotkova a Babišova vláda hlasitě připojila k Evropskému fiskálnímu paktu, ale do Bruselu posílá dokument, v němž oznamuje, že se hodlá chovat přesně opačně. Evropský fiskální pakt stojí na dvou pilířích: 1. Dluhová brzda ve formě finanční ústavy – tu poslanci vládní koalice zamítli na lednové schůzi už v prvním čtení. 2. Snižování strukturálního deficitu tak, aby byl bezpečně stabilizován pod 1% HDP. Čtenář ať sám posoudí na základě autentických čísel Ministerstva financí,  jak Andrej Babiš bere vážně nejen své vlastní verbální závazky, ale i smluvní závazky ČR.

Třetí paradox vidím v dopadech zcela otočeného trendu rozpočtové stabilizace. Vláda s účastí TOP 09 snížila deficit veřejných rozpočtů téměř na čtvrtinu a státní dluh poprvé od 90. let poklesnul. To zásadně přispělo k důvěře v Českou republiku na finančních trzích a desítkám miliard úspor na úrokových nákladech. Pokud nová vláda bude zvyšovat celkové i strukturální saldo, trhy ji potrestají růstem těchto nákladů. Později zjistí, že nebude mít na údajně „prorůstové“ výdaje, ale prostředky bude muset dávat držitelům státních dluhopisů.

Z cizích peněz se dobře rozdává a vládní představitelé to vědí. Prostor pro rozdávání peněz jim vytvořila Nečasova vláda, kterou voliči potrestali za nepopulární úspory. Po Sobotkovi a Babišovi ale bude muset opět přijít někdo, kdo jejich rozhazovačnou politiku napraví. Zbývá si povzdechnout, škoda promarněného času.2010    -4,3
2011    -2,9
2012    -1,6
2013    -0,3
2014    -1,3
2015    -1,9
2016    -2,1
2017    -2,1

Zdroj: Ministerstvo financí ČR 11.4. 2014
 Miroslav Kalousek první místopředseda TOP 09 a bývalý ministr financí