Dobré dopoledne, vážený pane místopředsedo, vážený pane vicepremiére, milé kolegyně, kolegové.

Jsem rád, že se po řadě měsíců dostává na projednání mnou podané písemné interpelace, kterou jsem podával na pana vicepremiéra a ministra Havlíčka 29. září loňského roku a která se předmětně týká hledání lokalit pro výstavbu hlubinného úložiště jaderného odpadu a procesu, který je s tím spojen.

Já bych chtěl jenom předeslat, že jsem z kraje Vysočina, který má na svém území jadernou elektrárnu Dukovany, a chtěl bych také na začátek říci, že nejsem odpůrce jaderné energetiky a že si uvědomuji význam jaderné elektrárny Dukovany pro kraj Vysočina a hlavně i pro celou Českou republiku. To bych rád zmínil na úvod.

Pokud se týká hlubinného úložiště a hledání lokalit, tak to je proces, který už tady probíhá celou řadu let, vždycky je tady určité vzepětí, kdy dojde k nějakému kroku, a poté je zase období určitého útlumu, kdy se o této otázce nehovoří. Nicméně je samozřejmě jasné, že jsme povinni i z hlediska evropské legislativy a našich vztahů na mezinárodním poli, hledat nakládání jak s vyhořelým jaderným palivem našich dvou jaderných elektráren, tak také s dlouhodobým nakládáním i s těmi dalšími jadernými odpady, což jsou například odpady ze zdravotnictví a z některých dalších provozů, které vlastně produkují jaderný odpad té nižší kategorie.

Pokud se týká výstavby hlubinného úložiště, tak často slýchám takové argumenty, o co těm uvažovaným lokalitám vlastně jde, když půjde o hlubinné úložiště někde 500 metrů pod zemí, kdy se to vlastně té lokality nebude až tolik týkat, protože celý ten proces toho hlubinného úložiště skutečně bude hluboko pod zemí. Já bych chtěl tento mýtus vyvrátit, protože celý ten proces výstavby, nebo už jenom přípravy a těch průzkumných prací pro hlubinné úložiště je proces dlouhodobý a pro to dané území velmi zatěžující, už od těch průzkumných prací.

A proto se nelze divit tomu, že ty uvažované lokality, donedávna se to týkalo devíti lokalit v České republice, se tomu věnují, protože to zajímá jejich občany a samozřejmě celé to dotčené území, a to se netýká jenom toho malého, několik set metrů, nebo možná několik tisíc metrů širokého území, ale týká se to samozřejmě celého toho regionu, kterého se to dotýká.

Já jsem adresoval panu vicepremiérovi Havlíčkovi tu moji interpelaci v návaznosti na některé kroky, které proběhly v minulém roce. Došlo k tomu, že v červnu loňského roku odborný panel SÚRAO vydal doporučení vládě, aby došlo k zúžení těch devíti lokalit na čtyři. Toto proběhlo v červnu loňského roku. A poté vlastně proběhla i diskuze na úrovni těch jednotlivých lokalit. Samozřejmě pro ty lokality, které vypadly, nebo měly šanci na to, že vypadnou vlastně z toho skrutinia, tak to byla velmi radostná zpráva. Mnohem negativnější zpráva to byla pro ty čtyři, kterých se to dále dotýká, a mezi nimi jsou i dvě lokality, které jsou v kraji Vysočina, je to jednak lokalita Hrádek na Jihlavsku a lokalita Horka na rozhraní Třebíčska a Žďárska.

Já jsem panu ministrovi a vicepremiérovi adresoval několik otázek, nicméně tou zásadní - a o té tady bude dnes zřejmě nejdelší diskuze, je záležitost zákona, který by dával šanci obcím zapojit se do toho procesu výběru té finální lokality.

Já tento zákon považuji za naprosto zásadní pro celý ten další proces a to z mnoha důvodů. Ten jeden důvod je, že občané skutečně na kterémkoliv území České republiky mají právo do takto důležité záležitosti hovořit. Teď nemluvím jenom jako občan kraje Vysočina, ale týká se to i těch dalších uvažovaných lokalit.

Tím dalším důvodem je, že to po nás požaduje i Evropská komise. S Českou republikou probíhalo infringementové řízení, které vytýkalo České republice, že takovýto předmětný zákon doposud nemá.