Každý z nás má ve svém bližším či širším okolí člověka, který si nese životem nějaký zdravotní handicap. Zdravotně postižení mají nelehkou životní cestu, kromě každodenního zvládání zdravotních obtíží se také potýkají s problémy při snaze zapojit se co nejvíce do běžného chodu společnosti. S překážkami se potkávají takřka na každém kroku. Bohužel zásadním problémem je kromě jiného i současná podoba zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, která je v mnoha ohledech diskriminační a vůči lidem s handicapem nevlídná. 

Právě z těchto důvodů jsem se po mnoha měsících intenzivních konzultací s vedením Národní rady osob se zdravotním postižením rozhodl připravit novelu zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením. Návrh novelizace zmíněného zákona jsem do Sněmovny podal s kolegy Janem Bartoškem a Jaroslavem Zavadilem.

Návrh počítá se zjednodušeným a spravedlivějším přístupem zdravotně postižených ke kompenzačním pomůckám, které nutně potřebují ke svému každodenním činnostem. Tyto pomůcky jim také usnadňují návrat do zaměstnání, zapojení se do veřejného života atd. V návrhu je počítáno i s potřebným navýšením příspěvku na mobilitu – tedy s příspěvkem na dopravu osob se zdravotním postižením. Dále je naší ambicí odstranění diskriminačních podmínek při posuzování žádosti o příspěvek na kompenzační pomůcku, k nimž patří zejména mnohdy ponižující posuzování materiální situace nejen žadatele, ale i osob společně posuzovaných. Toto doposud platné ustanovení je podobně nesmyslné, jako bychom v nemocnici u pacienta, který si zlomí krček stehenní kosti a jediným řešením je pro něj implantace umělého kloubu, začali prvně zjišťovat, zda je on a jeho rodina movitá či ne a pak teprve mu potřebnou operaci provedli. Jsem hluboce přesvědčen, že vyspělost kterékoliv společnosti se pozná právě podle toho, jak přistupuje ke svým ohroženým členům. A zdravotně postižení potřebují naši pomoc, aniž by museli o něco žadonit. Společnosti to pak mnohonásobně vrátí, o tom není pochyb.