Vážené kolegyně, vážení kolegové, není to poprvé, co na půdě Poslanecké sněmovny vystupuji, abych předložil argumenty proti omezení otevírací doby obchodů. S nadsázkou řeknu, že mě fascinuje, že tento legislativní paskvil nebyl smeten ze stolu hned v prvním čtení, a nyní o tomto tématu diskutujeme už ve čtení třetím. Od příznivců restrikcí jsem zpočátku aspoň během těchto diskusí slyšel argumenty, které sice stály na hliněných nohou, ale byly věcné. Bývá však příznakem řady rozprav, když navrhovateli dojdou argumenty, že se uchyluje k pseudoargumentům.

První z nich patří do kategorie "oni taky". A tak nám tu socialisté a populisté dávají za příklad různé evropské státy, které prodejní dobu určitým způsobem regulují. Když tedy někteří poslanci vyslovují jména zemí, kde omezení prodejní doby platí, nedokazují, že toto opatření je dobré pro Českou republiku. Už Aristoteles věděl, že společnosti jsou různé a že tedy není dobré automaticky přejímat zákony, které mohou fungovat v jejich zemích. Měli bychom pečlivě pozorovat souvislosti, historický kontext, ve kterém určitá země legislativu přijala. Pochopení hlubších souvislostí přispěje i ke kvalitě zákonů, které přijímáme. A samozřejmě je dobré řídit se také vlastní empirickou zkušeností. Ti, kteří tvrdí, že v Rakousku omezení otevírací doby obchodů existuje, mají pravdu. Už ale nevidí nebo nechtějí vidět problémy, které toto nařízení způsobuje. Stačí se podívat na ten zběsilý úprk pro zboží všeho druhu, dokud jsou obchody otevřeny. Větší počet lidí musí nakoupit za menší čas na stejné ploše. Obchody totiž nafukovací nejsou. Výsledek? Menší komfort pro zákazníky, více stresu pro zaměstnance.