Vážené kolegyně, vážení kolegové,
zákon, který projednáváme, dobře zapadá do konceptu Ministerstva školství, podle kterého se školy mají stát jakýmsi administrativním centrem místo, aby jenom učily. Skutečně, ředitelé, ale i učitelé dnes značnou část tráví administrativou. Učitelé procházejí hlubokou deziluzí, náplň jejich práce už totiž zdaleka není jen výuka, ale čím dál víc právě administrativa.
Školský zákon, který hovoří o financování škol, tento neradostný trend bohužel dále podporuje. Místo, abychom se vydali cestou jednotného příspěvku na žáka, byrokraté budou stále šermovat různými koeficienty a excelovskými tabulkami, aby zdůvodnili nezdůvodnitelné. Že škola A dostane na žáka nižší příspěvek než škola B. A leckdy jde o rozdíl velmi značný. Přitom nepochybuji o tom, že všechny děti, všichni žáci a všichni studenti jsou si rovni pokud jde o přístup ke kvalitnímu vzdělání. Jejich rodiče platí daně a mají právo, aby se jejich dětem dostalo stejně kvalitního vzdělání jako dětem jejich sousedů. Jak odůvodnit, že vzdělání jednoho žáka má zcela jinou hodnotu než vzdělání žáka jiného?

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV