Vážený pane místopředsedo, děkuji za slovo. Vážené kolegyně, kolegové, vážený pane ministře, vládní daňový balíček je ve druhém čtení. Jak bude nakonec vypadat? Návrh na změnu předložila i vládní koalice. Jistě jen to, že ten pokus o sanování státních financí jde přímo proti potřebě ekonomického oživení. A tak vidíme, že ti samí vládní ekonomové, kteří zkoumali komu co vzít, teď hledají a co navrhnout v prorůstovém programu. Přitom recept je na to jednoduchý. Snížit daně a podpořit vnitřní spotřebu.

A dostat na pracovní trh další kvalifikovanou pracovní sílu. Je objektivním faktem, že už čtvrtým rokem je státní rozpočet zatížen enormními mimořádnými výdaji. Byla to koronavirová opatření, tlumení sociálních dopadů z energetické krize i náklady spojené s válkou na Ukrajině. To je kontinuální zátěž, kterou musíme řešit. A zátěž, která tady dlouhé roky nebyla. V důsledku toho vláda stojí před nebývalým schodkem státního rozpočtu, jehož řešení ještě komplikuje krize průběžného důchodového systému. Krize, za kterou dle mého názoru nese ale čistě odpovědnost tato vláda, protože nedokázala zkrotit inflaci způsobenou vysokými cenami energií. Kdyby včas zastropovala ceny u výrobců, tak by nedošlo k mimořádným valorizacím a důchodový účet by se nepropadl tak hluboko do těch červených čísel.

Vláda předložila občanům záchranný balíček, který se pokouší vyvolat dojem, že zachraňuje ekonomiku. Nezachraňuje. Zachraňuje pouze státní rozpočet, a to způsobem, který bude mít pro ekonomiku jednoznačně negativní dopady, což tvrdí i sami odborníci Ministerstva financí, kteří uvádí v důvodové zprávě k daňovému balíčku, že je protirůstový a snižuje růst o 0,4 %. Navýšení daní spojené s destabilizací systému DPH mít kladný dopad na ekonomiku z podstaty věci nemůže. Řešení, o které se vláda pokouší, má jen jednu jednotící ideu. Sehnat peníze do rozpočtu a ber, kde ber. Co by se vyplatilo? Tak rozhodně by se vyplatilo podpořit těch 600 000 živnostníků, které máme. Vytvářejí dost podstatnou nabídku i poptávku služeb a od státu tu vlastně vůbec nic nechtějí. Přejí si jenom, abychom se jim nepletli do jejich podnikání. Když na ně stát zatlačí přespříliš, dojde k tomu, že rezignují na své podnikání a přijdeme o tyto především služby.

Státní zaměstnanec sice je důležitý, ale pro stát nevydělává. Daně může platit jako mourovatý, ale v hospodaření státu je pouze nákladovou položkou. A ještě tu máme 400 000 OSVČ na vedlejší činnost. Ti si přivydělávají k hlavnímu zaměstnání. Pokud se jim to nevyplatí, mohou to zabalit a rodinný rozpočet si dorovnají například tou formou, že si půjdou pro dávky. OSVČ nejde o málo, jde o navýšení zdravotního pojištění o přibližně 10 % a jde o navýšení základu pro výpočet sociálního pojištění o 15 % v příštích třech letech. Údajně je to pro jejich dobro. A prý to jednou pocítí na svých důchodech. Jestli je to taková výhra, ale těžko říci. Kdo si na důchod nespoří sám stejně se státním důchodem, do budoucna může dopadnout jako ti sedláci u Chlumce.